Kým spíš

Jste nešťastní, že jsou ostatní šťastní? Lehká pomoc - staňte se domovníkem! Nejlépe v echt nóbl secesním domě, tam bývá koncentrace šťastlivců největší a z toho plyne i víc práce pro jednoho neskutečně drzého parchanta... Mám ráda filmy co umí překvapit - a tento je jedním z nich. Nápaditý, skvělou hudbou podpořený thriller, kde se v dusivě klaustrofobní atmosféře cítíte jak v těsném prostoru pod postelí, krátce před děsivým odhalením, zároveň skřípete zuby nad mizivou šancí se skrytému teroru bránit, a co je nejhorší - může se to stát i vám. Přese všechno se přitom nelze nekochat chameleónskými výrazy v tváři výborného (a přiměřeně roli odpudivého) Luise Tosara, svěží přirozeností filmové Clary a nedětským výkonem malé Úrsuly - skvrnku na dokonalém obsazení vidím v poněkud prkenném Clařině příteli, který si částečně napravil reputaci bezchybným krvácením :-). A konec? Naprosto luxusní. (11.05.2012)

Tak po delší době jsem zase jednou narazil na obrovské překvapení. Od tohoto snímku jsem nečekel vůbec nic, ale to co se mi naskytlo bylo úžasné. Zhruba první čtvrthodinku jsem se dostával do děje a poté až do konce filmu jsem byl v neustálém napětí. Luis Tosar byl naprosto úžasný, a to jsem to jméno slyšel vůbec poprvé. On je však film celkově úžasný. Takový náděl napětí už jsem dlouho nezažil. S hororem ani s thrillerem film nemá společného vůbec nic. Jedná se jen a pouze o psychologické drama, ale že by mi to zážitek nějak zhoršilo, tak to se určitě říct nedá. Dávám 4* a chystám se doporučovat všude kudy budu chodit. (01.05.2012)

Moc nevím, co si o tom myslet. Myšlenka je sice zajímavá, ale provedení už tak moc ne. Sice vám na postavách záleží, ale něco tomu chybí. Celý příběh Césara působí dost depresivně, hlavně jeho naschvály. Kdo ví, třeba je něco takového možné. Je pěkné si jednou za čas pustit neamerický film. Tak zas někdy příště Španělsko. "Znám tvůj účet na Twitter!" (23.08.2018)

Spoilery: První polovina filmu je dost slibná a láká na celkem zajímavou atmosféru a úchylnou zábavu plnou perverze (oceňuji ten nápad s chloroformem, to bych prodával v balení po třech pro panice). Zvláštní pocit z úchylné hodinky a půl navodila hned na začátku i ta malá holka, která byla celkem nepochopitelně nasnímaná jako čtrnáctiletá lolitka a až v polovině filmu člověk zjistil (při záběru na jiné části těla než jen hlavu), že jí snad není ani deset. Úvod zkrátka navozuje podobný dojem jako "Srpski film", ale v průběhu stopáže se vše stočí do zátoky Brutální nuda a veškerá atmosféra z původního tajného prcání nájemnice, se vytrácí do ztracena, aby se řešily banální zápletky úniku z pokoje a odklízení nastrčených švábů. Čekal jsem trochu více explicitismu a alespoň jednu pořádnou účelovou vraždu. Tento španělský pokus o záporného a neškodného Dextera, který místo citu postrádá radost, vyšel tak na polovinu. 60% (16.07.2012)

Dívám se dívám - a ty spíš, jo s chloroformem bývá kříž. Stoupá a klesá tvoje hruď, do Bohnic se mnou? Bůh jen suď, Bůh jen suď… Zatímco děti mají pod postelí bubáka a bubáci Chucka Norrise, usměvavá Klára tam má úchylného domovníka hledajícího štěstí. Toť španělské, měkce kruté Psycho s matkou v ještě docela zachovalém stavu, vanou místo sprchy a patřičně slizkým Perkinsem Tosarem, jenž by se přes obočí ani nemohl vykousnout s Brežněvem. Teď ještě remake ve formátu Paranormal Activity.. (03.06.2014)