Lip Service

Great lips, great story. Ze stínu předsudku „britského L Wordu“ se již po zhlédnutí prvního dílu vyklube nevyhnutelné prozření, že přirovnávat "Lip Service" k americkému hitu je přinejmenším nefér. Samozřejmě se zde najde řada styčných ploch, ale podstatnější jsou právě výrazné rozdíly, které jasně ozřejmují proč britský seriál není tak masově populární. "L Word" je v zásadě jen klasické televizní melodrama z lesbického universa, lépe řečeno z (mokrého) snu leseb o jejich světě, kde se prochází tradičními vyhroceně schematickými konflikty. Prostě jako "Dallas" či "Beverly Hills 90210", jen tentokrát bublinou není prostředí zbohatlíků, nýbrž domnělý svět leseb – při čemž stejně jako ve jmenovaných konzervativních sériích také v "L Word" se prolínají představy většinové společnosti o daném světě s podprahovým podsouváním a ospravedlňováním postav a jejich hodnot divákům. Je pak vlastně otázka, jestli lesby si konzervativní žánr podmanily, nebo jestli si naopak on podmanil je. U "Lip Service" takovéto paradoxy vůbec nevyvstávají prostě proto, že je to vztahový seriál, kde většina postav je na holky. V tomto případě to navíc znamená, že ve vyprávění vystupují nejen lesby, ale i heteráci. Jistě i tentokrát jsou všechny ženy neodolatelné a reálné butch typy se objevují maximálně na pár sekund v pozadí davové scény, ale přesto je rozdíl mezi vypulírovanou reklamní fikcí americké televize a stylově (pseudo)realistickou estetikou britské série propastný; což platí o prostředí, módě i sexuálních scénách. Podstatou "Lip Service" nicméně jsou vztahy a drama, při čemž hrdinky a hrdinové zde nejsou užiti jako vzory chování pro diváky a nevyjadřují se k palčivým tématům, společenským otázkám či důležitým agendám, ani nám neukazují, jak se máme v určitých situacích chovat. Prostě to jsou uvěřitelné charaktery, které musejí čelit v zásadě obyčejným a divákům důvěrně známým vztahovým problémům. Právě proto, že „Lip Service“ z leseb nedělá další privilegovanou kastu ve fiktivním universu vykonstruovaných konfliktů, ale obyčejné postavy, není jen klonem úspěšného zaoceánského pořadu, ale naopak dalším krokem ke zrovnoprávnění minoritních postav v prostoru masových médií. Vlastně jedinou opravdovou spojnici obou seriálů představuje voyeuristický pohled, který na rozdíl od klasického pohledu přisuzovaného mužským, postavám je tentokrát určený pro muže i ženy v publiku. A že je na co koukat... (27.03.2012)

Z deníčku pozorovatele - 1. série: Ruta Gedmintas je skotská emo verze Kristen Stewart a emocionálně rádoby napodobuje Larssonovu dívku s dračím tetováním, charakterově ji shrnuje věta "fancy a fuck", tupé zírání do zdi a nepodložený emo vztek. Scény, ve kterých se něco rádoby děje (taková ta odporně předvídatelná narativní omáčka), jsou pouze úvody k sexuálnímu skotačení natočenému extra pro lesbosexuchtivé diváky (sexuální scény je tak potřeba nahazovat v intervalu minimálně deseti minut). Někdy to vypadá jako špatné odkazy k pornu, jindy jako reklama na ženské spodní prádlo. Ošklivé lesby jsou pouze křoví v gay baru. V Glasgow je každá druhá ženská lesba. Vztahové trojúhelníky jsou zábava. 2. série: Ruta Gedmintas si nechala narůst dlouhé vlasy, ale bohužel to nepomohlo jejímu hereckému výkonu. Scenáristka se odvázala a zbavila se otravného dua, které jí očividně přerůstalo ve svém emo-oblečku nad hlavu - zde přichází bouřlivý potlesk a kvalita seriálu se z dvou hvězdiček zdvihá na 3 až 4. Zábavná Tess (verze Bridget Jonesové pro lesby) konečně dostává víc prostoru - druhý aplaus. Dějová linka je sice stále dost předvídatelná, ale alespoň už se každých deset minut nekoná okázalá a nekonečná soulož. Třetí aplaus přichází po realistickém zakončení série (ačkoliv jako fanoušek Tess brečím s hlavou zabořenou do polštáře). Oslněná tím, jak se Lip Service zdvihlo z glamorous bahna, chci dát 4 hvězdičky - pak si vzpomenu na Frankie, Cat a na butch opravářku, kterak šla Tess jak ve správňáckém pornu opravit nefungující elektrický proud, a s úšklebkem dávám za tři. [ne, nemohu to srovnat s L Word, dosud jsem se k L Word nedostala] (24.07.2013)

Výborné, ve srovnání s L wordem působí Lip Service přirozeněji, uvolněněji, se zajímavějšími postavami a výraznějším humorem. První sérii tedy nemám moc co vytknout, ovšem nevěřil jsem vlastním očím co se odehrálo v polovině druhé. Ještě se mi asi nestalo aby v nějakém seriálu odstranili během dvou dílů 3 ze 4 mých nejoblíbenějších postav. Díky tomu zbytek série nic moc a dál asi pokračovat nebudu. 1. série - 90%, 2. série - 80%. (13.07.2012)

Po prvních pár minutách jsem měl pocit, že Rutu Gedmintas, která je nádherná, miluju. Pak mi ale trvalo skoro rok překonat nechuť a očekávanou nudu a dokoukat všech šest dílů první řady. Je to celé takové klišoidní a šablonovité, a tak jsem se příliš nebavil. Zajímalo by mě, kolik na tohle kouká kluků. Ve 2. řadě ukázaly tvůrkyně konečně trochu snahy o to, aby se konečně taky něco stalo, ačkoli se jim to hlavně tou formou příliš nevydařilo a to zejména s mojí oblíbenou Frankie. Podobně jako první řadu jsem to nějak dokoukal, ale bez většího zaujetí, i přesto jsem ovšem na konci řady měl pocit, že mě zajímá, co by se stalo dál. (13.12.2011)

První sérii hodnotím plným počtem hvězdiček. Druhé série se bohužel nastavené laťce nedaří ani přiblížit. Na vině je především přesun pozornosti ze skutečně dramatických postav na postavy spíše doplňkové. Pro mě osobně tak původní seriál skončil nejpozději třetím dílem druhé série a zbylé díly jsem už zhlédl jen z povinnosti a bez velkého zájmu. (07.06.2014)