Zachraňte Edwardse

SPOILER. Věřím, že i když si člověk myslí, že má na tohle téma jasný názor, kdyby se dostal do stejné situace jako manželé Sladkowští - váhal by. Tohle je nejtěžší rozhodnutí, co může člověk udělat a nikdy bych nechtěla stát na jejich místě. Původně jsem myslela, že budu dokument sledovat spíše s názorem, že ,,jsou děti, které by se neměly narodit", ale asi chápu důvody proč si Juliánku nechali. Navíc, člověk se nejspíš rozhoduje jinak, když se rok pokouší o dítě a tohle zjistí než když je to náhodné těhotentsví atd. Jako dokument to hodnotím pozitivně, vše šlo pěkně popořadě, dostala jsem všechny potřebné informace a ani vteřinu jsem to nepřestávala sledovat se zatajeným dechem. Jediné co mi vadilo bylo poseltsví toho, že není třeba plně důvěřovat lékařské vědě. Jestliže většina dětí s tímto syndromem umírá v brzkém věku, neznamená to přeci, že se lékaři spletli, ale spíše, že Juliána měla obrovské štěstí, že zrovna její vady jsou v takové fázi, že se s nimi dá žít. To ale nikdo nemohl vědět a ta holčička mohla opravdu zemřít v prvním týdnu života. Neříkám, že láska a péče neudělaly své, ani to, že Juliána pravděpodobně opravdu přinesla nové poznatky lékařské vědě, ale stále bych tu mluvila hlavně o štěstí. Smutné navíc je, že většina takovýchto dětí opravdu skončí v ústavu, kde bez nadstadartní péče zemřou a je pravděpodobně málo případů, kde se o ně rodiče rozhodnou takto starat, Nicméně držím palce, Juliánka je krásná holčička a tohle muselo být a stále je psychicky obrovsky náročné a lékaři tomu asi nepřidali. Rodiče mají můj obdiv. (22.09.2011)

Dokument jsem shlédla v rámci festivalu AFO 2011 v Olomouci, přičemž po filmu následovala i diskuze s režisérkou. Jsem moc ráda, že jsem na tento film šla, přestože mě původně moc nelákal. Čekala jsem, že snímek bude hodně apelovat na city ve smyslu, zachránit každé dítě za každou cenu. Nemůžu říci, že by to tak nebylo, ale zároveň jsem z dokumentu neměla pocit, že by chtěl někoho někam tlačit. Bylo to spíše zobrazení kusu života jedné rodiny. Jak a proč se rozhodli tak, jak se rozhodli a jaké toto jejich rozhodnutí mělo následky. Poselství, které tak film předává je to, že pokud je v rodině láska, dá se zvládnout všechno. Líbilo se mi jak byl snímek citlivě sestříhaný, ať už jde o scénu porodu či to, že režisérka nekladla důraz na to, zda je člověk věřící či ne. Navíc, přestože šlo o dokument, byl film poměrně napínavý. (18.04.2011)

Předčasné ukončení těhotenství po nepříznivém výsledku genetických testů plodu je velmi kontroverzní téma. Neznám nikoho kdo by na to neměl názor. Ani tento dokument není nestranný a já věřím že je to tak dobře. Seznámení s rodinou, která se vzepřela současnému trendu a šla proti názoru lékařů, rodiny a vlastně všech ostatních je opravdu silným zážitkem. Představte si že jedete do porodnice a jedinou výbavou, kterou pro miminko máte je rakev. Film určitě obohatí všechny, kteří jej budou sledovat s otevřenou myslí. Všem ostatním možná pomůže jejich mysl alespoň trochu pootevřít. (04.01.2011)

Velmi dobrý dokument natočený strhujícím způsobem a velmi otevřený o takovém choulostivém tématu. Filmařině nemíním vytknout nic, ale ústřední dvojice mi je zcela cizí. Možná je to mojí skepsí k jakékoliv víře, ale dřív, než začnou plivat na doktory a vyzdvihovat Boha, měli by si uvědomit, že byli to doktoři, kteří udělali všechno proto, aby dítě přežilo a dostalo prvotřídní péči. A nadšeně mluvit o tom, jak už má dítě dva roky a žije, když nechodí, bez sondy se nenají a má neoperovatelný nádor, myslím že na mozku - to mi nepřijde jako vítězství, ale jako jásání nad utrpením. Ale to je pouze můj názor. (30.01.2013)

Další český dokument z cyklu HBO "Bez cenzury", tentokrát na téma zda si nechat postižené dítě a jak se s postiženým miminkem žije. Musím se přiznat, že tohle byl první dokument z výše jmenovaného cyklu, na který jsem se podíval, a udělal jsem dobře, protože jsem zůstal přikovaný k obrazovce od začátku až do konce a s nesmírným zaujetím jsem sledoval příběh maželů Sladkowských, kteří se rozhodli proti vůli lékařů dítě donosit, porodit a vychovávat, a to navzdory informacím, že děti s Edwardsovým syndromem se z velké části rodí mrtvé, a pokud přežijí porod, tak většina jich umírá do týdne po porodu. Malé Juliánce jsou dnes téměř tři roky a stále žije, což samozřejmě této rodině z celého srdce přeju, protože už jen jejich rozhodnutí tuto holčičku porodit velmi obdivuji. Pokud se zaměřím na dokument samotný, tak ten je vyprávěn atraktivně a jak jsem se již zmínil, ač jsem neměl v plánu dokument vůbec sledovat, tak nakonec stačilo prvních pár vteřin, abych svůj odchod od televize oddálil, pak z toho bylo pár minut a nakonec jsem to dokoukal až do konce. Opravdu zajímavý a záživný dokument, u něhož jsem se ani na chvilku nenudil, který měl co nabídnout a který řadím mezi ty povedenější české dokumenty. Jako divák jsem s výsledkem maximálně spokojený a uděluji silnější čtyři hvězdy. (19.11.2010)