Leaving
Obsahy(1)
Tragikomedie Václava Havla o odchodu jednoho a příchodu druhého politika k moci. Na konci května roku 2008 měla v pražském Divadle Archa světovou premiéru zatím poslední hra Václava Havla Odcházení. Byla očekávána s velikým zájmem a netrpělivostí. Hlavní role odcházejícího kancléře Riegera se zhostil Jan Tříska, text inscenoval jeden z nejvýznamnějších českých režisérů David Radok. Před vyprodaným hledištěm se zde Odcházení hrálo dva roky. Záznam České televize pak vznikl v závěru života inscenace, na dvou z několika posledních představení. Nejen pro fakt novosti textu Václava Havla, pro zájem divadel u nás i ve světě, ale také pro kvality pražské inscenace se z Odcházení stal fenomén první dekády českého divadla v novém století. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (24)
Další z divadelních rolí Jana Třísky, která se mi v souvislosti s jeho tragickým skonem vybavila. Zajímavé je jeho podání role odcházejícího kancléře Riegera v porovnání s následným filmovým ztvárněním Josefem Abrhámem. Pokud si dobře pamatuji, Jan Tříska tu roli pojal rozhodně živočišněji, možná zde až trošku exhiboval. Ale asi i proto si to jeho ztvárnění i po letech dokáži vybavit. Jinak celkově se mi tohle představení hodně líbilo, ale samozřejmě nevím zda mohu být coby milovník (nejen absurdních dramat) Václava Havla úplně objektivní.. ()
Mírně zrychlené divadelní hrátky aneb Jak se stát poradcem svého poradce. 1) Havel si v shakespearoidní parafrázi na Višňový sad zachovává svůj laskavý i břitký humor i nespornou intelektuální kapacitu, ale má to háček. Tomu intelektuálnímu tlachání chybí koule. Inu, chvílemi je cítit autorův věk i jakási únava životem, a to přes sebeironický nadhled, který je hře vlastní. 2) Autor v jednom ze vstupů do děje mluví o tom, že se chystá mírné zrychlení v další části. Opravdu k němu došlo, bohužel až po přestávce, kterou jsem jako divák poněkud zdrchaný únavně pronudělou první polovinou nutně potřeboval. 3) Hru jsem sledoval z televizního záznamu. Profesionální dojem z nastudování silně kazil nezvládnutý zvuk klapajících bot po dřevěné podlaze tvořící v některých chvílích dominantní vjem. 4) Jo a víte, co jsem pil na koktejlu u Molotova? ()
Drama, ať již absurdní, experimentální nebo jakéhokoliv jiného přívlastku, by mělo být podle mne především drama. Zde se však autor evidentně pitvá především sám v sobě, čemuž hojně napomáhají jeho osobní vstupy odkudsi z božských výšin, v nichž komentuje svůj těžký úděl v procesu vzniku téhle hry. Několik hezkých postřehů a myšlenek, (mnohokrát, až nemírně, opakovaných) a Jan Tříska. Bez těchto dvou by moc nezbylo. ()
Tohle bylo náročné. A Třískův kancléř je jedovatý a nebezpečný cynik, tomu filmovému aspoň věřím, to že je svým způsobem naivní. Z Třískova jsem měl pocit, že kalkuluje a i z bortící se situace se toho snaží dostat, co nejvíc a zachovat si výsluní. Čišela z toho taková zvláštní syrovost a svým způsobem chlad ... A myslím, že tenhle kancléř je i věrnější, je věrnějším pokračováním hlavní postavy vědce z Larga Desolata. Technokrat moci za každou cenu z lidskou tváří jako maskou. ()
Hodně keců o všem, co všichni víme a s čím se denodenně setkáváme. Závěrečná myšlenka - lidé se mění, blbost zůstává, je snad také všem už jasná. Havlovy vstupy do hry ve stylu Brechta zbytečné. Nahota na jevišti zbytečná. Přehnaný patos, před kterým sám autor varuje, nudný, stejně tak přehrávání herců. Pár dobrých dialogů. Velmi slabá druhá polovina. Dobrá divadelní režie a výprava včetně "zatmění" scény ve druhé části.. ()
Reklama