Neriadené strely

Svižný a vtipný mix komedie a dramatu. 1) Uznávaný režisér a scenárista 51letý homosexuál Turek Ferzan Özpetek od svých 17 let žije v Itálii. Točí filmy buď o homosexuálech anebo alespoň s výrazným gayovským prvkem._____ 2) Mine vaganti však není ani tolik o homosexualech jako spíš o maloměstské omezenosti a úzkoprsosti. Ostatně Lecce, kdy byl film natáčen, se svými 90 000 obyvateli tvoří typický apulský buranov, kde bych jiný přístup ani neočekával. Vlastně ani nevadí tolik, že je syn gay. Důležité je, co tomu řeknou ostatní._____ Vtipné je, že Lecce jmenovala Özpeteka 22.5.2010 čestným občanem města._____ 3) 31letý Riccardo Scamarcio (mladší bratr Tomaso) má šmrnc stejně jako 37letý Alessandro Preziosi (starší bratr Antonio)._____ 4) Na pováženou je práce zvukaře. Neustále jsem musel upravovat hlasitost, protože buď řvala hudba nebo nebylo rozumět dialogům (v původním znění)._____ 5) Non fare sempre ciò che ti chiedono gli altri e sbaglia da solo, altrimenti la vita non ha senso. Nedělej jenom, co ti říkají ostatní, dělej vlastní chyby, jinak život nemá smysl. (25.09.2018)

Letně rozjímavé, zčásti vážné, zčásti zábavné setkání s italským temperamentem mně udělalo tak nějak dobře, možná díky decentnímu podání gay tématu v konfrontaci s tradicionálními hodnotami, možná jen trefou do nálady. Škoda, že se v závěru bábinčin časosběrný pytel mouder nezdržel poznámek, na druhou stranu tomu, kdo si dokáže stylově osladit i konec života, možná nebude na škodu občas naslouchat... (06.07.2013)

4,5* Pečlivě vyvážený mix dramatu a komedie, který je tématicky velmi lehce dešifrovatelný, aniž by mu to bylo ke škodě. Pan Ozpetek je na podobné filmy machr a nebýt pro mne o fous lepšího snímku Le Fate Ignoranti, dal bych snad i pět. K úplné dokonalosti mi tentokrát scházela snad jen vhodněji zvolená hudba a nepatrné prostříhání první třetiny snímku. Pravdou zůstává, že Ozpetek je stále jeden z nejpovolanějších režisérů, který může točit filmy o comming outu, aniž by sklouzával ke klišé nebo k rozmělňování sebe sama. (07.12.2010)

Až do příjezdu partičky "kamarádů" z Říma to vlastně až taková komedie není. Vidím to jako takovou režisérovu autoterapii, jak se vyrovnat se svou rodinou (a možná i svou orientací) - to, že je film věnován otci, k tomu přímo vybízí. Nicméně je to dostatečně poutavé, aby vás to nenudilo, škoda jen nedotažené paralelní linky s dávnou svatbou. - Beznadějné lásky nikdy neskončí. Jsou věčné. (19.12.2013)

Vynikajúci, s maximálnym citom a empatiou podaný príbeh plný láskavého humoru a úprimnej drámy, to všetko okorenené talianskym temperamentom. Je v tom jednoznačne cítiť prvky autobiografie autora, o to väčší dôraz je kladený na charaktery, postavy a psychológiu. Veľmi príjemné a nečakané prekvapenie... (19.08.2013)