Ďáblův dvojník

Je otázkou, v jaké míře je co pravda, co si přibarvil autor knihy a co potom scénárista. Každopádně je to neotřelé a podobných filmů je po čertech málo. Z herců nejvíce zaujal Dominic Cooper, jehož dvojrole je zahrána přesně a uvěřitelně. Na výpravě se nešetřilo, a tak měl Tamahori poměrně lehkou úlohu co se navazování správné atmosféry týče. Zamrzí tak jen až přílišná čistota hlavního hrdiny, mohlo se jít hlouběji do dramatu. Ale kdo ví, třeba je Latif opravdu takový klaďas. (15.08.2012)

Velice povedený film o starém známém pravidle, že v každé diktatuře se nakonec vždycky najde někdo jako Caligula, Hitler, nebo rozmazlený synek vládce, zkrátka sadistický arogantní psychopat bez morálky a zábran, kterého někdo nutně musí zabít, protože jinak se ho zbavit nelze, a který s sebou začasté strhne i samotný režim, protože člověk takovou vládu zkrátka dlouhodobě není ochoten snášet. (30.06.2012)

Noir byl ďábel! Ten kluk si sakra uměl užívat života. Dominic Cooper byl ve dvojroli bezchybný a jeho herecký koncert pozvedl tenhle film úplně někde jinde. Téma je navíc teď hodně aktuální a myslím, že kritika tenhle film bude mít ráda. Uvidíme zda si vyslouží aspoň nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. (03.12.2011)

Hodně drsný příběh dvojníka Saddámova syna Udaje, který nechal částečně pohlédnout do rodinného soukromí bývalého iráckého diktátora. Nevím co vyzzdvihnout dřív, protože film působil komplexně a vyváženě, takže nejsilnější bude asi námět a netradiční prostředí husajnovského Iráku krátce před válkou v Kuvajtu. Bagdád musel být peklem na zemi v době, ve které Udaj Husajn řádil. 90% (15.04.2012)

Ten Saddámův synek musel být těžký pohodář! Prostě mazlík, co vyrůstal v nuzných podmínkách paláce Tisíce a jedné noci se stříbrnou lžičkou v hubě, který, když od papínka nedostal na narozky fungl nové Porsche, mohl si alespoň utýrat nějakého roztomilého, politického vězně. V suterénu, hned vedle discontu s děvkama, měl sámošku s kokainem, který nepochybně přispíval ke zdravému vývinu jeho nenarušené osobnosti. No, když kreslíme čerta, nenačmáráme mu přeci nad rohy aureolu, že ano. Zůstává tudíž otázkou, do jaké míry si ten Debilův dvojník hrál na Andersena a o kolik scénárista povolil uzdičku své fantazii. Nicméně v zahnívajících vodách tupé komerce je to každopádně neotřelé! (16.11.2011)