Žena, ktorá spieva

Málem jsem si myslel, že hlavní roli má Rémy Gaillard.. ale pak mi došlo, že to asi nebude sranda, takže žádné fotbalové finesy nebyly. Škoda. Nicméně drama vypiplané do detailu bez slabých míst, jen asi škoda že děj mi nabídl odpověď dříve než by se slušelo (zcela určitě v tom nejsem sám). Kdyby nebylo roztáhlého začátku, mohlo být hodnocení lepší.. ale Villeneuvův rukopis mě baví, ačkoli tady ho zrovna výrazný nevidím. (20.10.2015)

Sourozenci jsou po matčině smrti konfrontováni s jejím odkazem na bratra a otce a začnou oba hledat. To vše se odehrává ve dvou liniích. Jednak je zde vykreslen příběh matky a to, jak se dostala za hranice muslimské země kdesi na Blízkém východe a druhak můžeme sledovat oba sourozence, kteří pátrají po svých příbuzných. A mě to prostě nebavilo. Pokud se jednalo o samotné sekvence matčina příběhu, tak se bylo jakž takž na co koukat, ale fundamentalistické prostředí islámské společnosti znám dávno i z jiných filmů. A samotné hledání bylo nezáživné. Navíc herci byli všechno, jen ne sympatičtí. Asi na tohle nemám ty správné buňky. 30% (09.11.2013)

Film nabízející dobrodružství i silné scény, z kterých mrazí v zádech. Ve středu dění je člověk, jeho lidství, jeho zrůdnost a jeho kulturní rozmanitost, která není vykreslena zrovna v dobrém světle. Příběh je umně rozseknut na dvě části, které do sebe zapadnou ruku v ruce s působivou pointou. Postavy navozují pocit skutečnosti, pochválit tedy musím jak scénář, režii, tak herecké výkony. Tempo je pomalejší, ale díky němu skvěle vynikne tíživá atmosféra. 9/10 (29.03.2015)

Ohromující kreativní film! Herecké výkony velmi vynikající, a filmařina poctivě odvedená. Je však nutné si k ději filmu něco sdělit. Za prvé, nejedná se o film znázorňující situaci v Levantě (Palestina/Izrael). Nikde není uvedeno ve filmu pomocí titulku, kde a v jakém roce se děj odehrává. Za oknem sice byla cedulka s nápisem „Palestina“, tu tam však mohla umístit nějaká postava... A za druhé, scény z neznámého prostoročasu byly natočeny na území Jordánska (viz zde). Plné hodnocení si tak film zaslouží jenom za profesionální uměleckou hodnotu, která nemá nic společného s Palestinou/Izraelem! ✔ (14.09.2011)

Nevím proč, ale já tam toho Sofokla od začátku cítil. Každopádně, kdyby jej Villeneuvův hrdina četl, nemusel by se tento již omšelý mýtus promítnout i do jeho osudu. Takto navíc zůstává určitá pachuť účelovosti a prvoplánovosti, když jinak sympatický příběh vyústí do toho nejnepravděpodobnějšího a navýsost naivního finále. Incendies (oceněný nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) se netají velkými ambicemi. Oplývá velkými gesty a vášněmi jako z klasické literatury. Hněv. Křivda. Opovržení. Pomsta. Láska. Odpuštění... Hotový symfonický orchestr svíjející se v dionýsko-apolinských rozepřích pod taktovkou Richarda Wagnera. Magnifique! Bombastique! Ale hlavně jako vychytralý patetik se zde Denis Villeneuve předvedl. Do jaké míry je portrét blízkého východu relevantní, nechť posoudí jiní. Rád bych jenom podotknul, že snímek není nějakým hutným psychologickým dramatem, ani žádnou studií vztahů v arabském světě, ač se tak celou dobu tváří. Ve své podstatě je to pouhá detektivka na pozadí emotivního světa a rozechvělých zjitřených ran. Takhle film začíná a takhle taky končí, ačkoliv si nejsem jistý, do jaké míry šlo o záměr autora. Přes všechny výtky však musím hodnotit poměrně vysoko, a to z formálních důvodů (režie, kamera, střih, narace, skladba dějových linií, přes delší stopáž absence hluchých míst,...). Že je Villeneuve talentovaným tvůrcem, bylo ostatně mým vstupním předpokladem pro shlédnutí tohoto filmu. (27.06.2011)