Poslední doutník

To si tak dlíte ve své ulitě poté, co jste odešli do důchodu, litujete se kvůli chatrnému zdraví a nadáváte na věčně nespokojenou manželku, která vás otravuje svou důsledností a starostlivostí zbavenou intimností, a pak stačí jeden rozhovor se starým přítelem, aby se vám zhroutil dosavadní - určitě ne spokojený ale stabilní - svět kolem vás a vy musíte hledat, jak z toho ven. Najednou už nic není jako předtím a musíte přehodnocovat vztahy a možná najdete i novou chuť do života a nového partnera. Nijak zásadní, ale solidní hra o rodinném životě a lidských hodnotách. Celkový dojem: 65 %. (08.06.2011)

Po delší době jsem byl v "divadle" a vyplatilo se. Tragikomedie s výborným Topferem a Balcerovou ukazuje náročnost manželského soužití po 35 letech, kdy oba manželé jsou odkázání sami na sebe a vystaveni povaze toho druhého (kterou si nanivně mysleli že na začátku změní a přizpůsobí sobě). Je vidět že jak šel čas tak obě postavy se sobě vzdalovali a byli si cizejší a háklivější navzájem. No hra, která si na nic nehraje. (23.09.2010)

Hra sama rozhodně není žádné veledílo, i její konec je dost předvídatelný, ale skvěle postihuje některé životní situace a způsob našeho myšlení. Inscenace hýří spoustou nápadů a hluchých míst v ní není mnoho. Nejen Töpfer, ale i jeho tři spoluhráči jsou vynikající; jejich balanc na hranici komedie a tragédie je obdivuhodný. Jedna z inscenací, jejíž převod na obrazovku, který v sobě vždycky skrývá určitá rizika, vyšel na 100%. (19.09.2010)

Nejsem vděčným divákem činoherního divadla, ale jsem vděčným divákem záznamů uplnynulého. Nikdy jsem nebyla v hledišti Fidlovačky, ač věřím, že samotné spojení Balzerové a Töpfera za to stojí. S Posledním doutníkem jsem se setkala náhodně a připomnělo mi to nedávného Mastrosimoneho ve Stavovském. A samozřejmě Cimrmana, protože v momentě, kdy jsem se naladila na to malé finské domácí peklo, přišel pozitivní středoevropský konec, který nazývám fází zklamání. (29.09.2010)

Díky druhému programu České televize se mi opět po dlouhé době podařilo nahlédnout do luhů a hájů českého divadla a opět jsem nebyl zklamán. Skvělé výkony Tomáše Töpfera a Elišky Balzarové, pěkně zapadly do příběhu o stáří,které nemusí nutně znamenat konec života, čili až na pár hluchých míst jsem byl spokojen a doufám, že si v blízké době opět vychutnám něco z české scény. (18.09.2010)