Národ snílků

Kedže som aj ja veľký rojko tak som sa na tento film dal, zaráža ma jedna vec, to fakt toľko mladých ľudí vo veľkej miere droguje a požíva alkohol ? To sú vážne na tomto svete ľudia tak nešťastní ? Hľadajú nejaký zmysel života ?! Tak pre dnešok dám zas jeden citát ... "Život žádný smysl nemá. Nehledej ho. Proč ? Protože tvá mysl neumí milovat, radovat se, tetelit se blahem, a tak je sama beze smyslu. Mysl si dává smysl jen sama sobě. Umí jen popisovat, nic víc. Vyhledávej pocity, které tě naplňují, chutnají ti. To stačí." (08.01.2014)

Nemyslím si, že zádrhel vězí v tom, že nejsem vrstevnice Caroline, i kdybych se vyškrábala ze stroje času a ocitla se zpět v mých sedmnácti, není naděje na ztotožnění se s nezdravě sebevědomou dívčinou, která si nevidí na špičku nosu, když se snaží o klišoidní teen vyprávěnky a chová se naprosto opačně. Dějem ve zmatku naznačených zápletek o ničem chtěl pan Goldbach zřejmě nastínit tápání nedospělých duší, u mě však docílil pouze opozičního postoje ke všemu a všem, krom mladého Thurstona, v podání zajímavého Reece Thompsona, na jehož další role jsem hodně žádostivá. (04.06.2012)

Americká krása po kanadsku, navíc pro náctileté. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu o teenagerech takhle nadšen. Debutující kanadský režisér Michael Goldbach si zjevně odskočil na učenou do kousek za hranicemi ležícího městečka Twin Peaks, kde ho sám David Lynch zasvětil do tajů, jak do filmového nálevu slít vše to hnijící a zatuchající na americkém (potažmo kanadském) maloměstě, přesto z toho ale vytvořit celkem chutný koktejl. Stejně tak od Lynche odkoukal mysterium vyvolávání napětí a duchů temné iracionality, která město obchází v podobě sériového vraha. Nespecifikovaný ID, který je přes den a v hranicích města potlačen kulturními návyky a křesťanskou fází, v lesích za městem a v přítmí noci však propuká v ten nejtemnější pohanský proud zla. Michael Goldbach natočil v podstatě malý nezávislý film, jehož velikost roste s ubíhajícím dějem. Tak, jak se postupně posunují hranice otevřenosti ve veřejném prostoru, tak se posunují i hranice otevřenosti kinematografie, respektive v tomto případě filmové romantiky, Daydream Nation (Národ snílků či možná lépe národ denního snění?) je stejně jako výše zmíněná Americká krása veskrze negativní a alarmující, přesto je jejím základem romance, romantické (v hodně postmoderním významu slova) sblížení dvou lidí. Zajímavé jsou i použité výrazové prostředky - již použití mezititulků a členění do jednotlivých minikapitol, stejně jako fragmentování linearity dějové linky, které vyplývá z přístupu režiséra, který nechává celý příběh vyprávět hlavní hrdinku. Úžasná je hudební stránka (Daydream Nation coby název je dle mého odvozen od slavné desky amerických Sonic Youth, jejichž skladba také zazní hned v úvodu snímku - a dle mého ne náhodou), stejně jako úroveň hereckých výkonů, celý film snad možná ztrácí jen trochu obrazově, což je nejspíš dopad omezeného rozpočtu, přesto to nemá na celkový dojem zásadní vliv. Pocit štěstí lze nalézt už jen v denním snění, levných drogách a snad ještě v... Kanadská krása. (29.05.2011)

Připadá mi, že se filmaři v poslední době rozpomněli na fakt, že vyprávění nemusí být jen lineární (ale postupují bohužel stále častěji podle jakéhosi prefabrikovaného formátu, který ze všeho nejvíc připomíná postupy How I met your mother). Přibývá (romantických) filmů, které experimentují s anticipací, retrospekcí, retardujícími komentáři vypravěče... Tady se ovšem experiment nezdařil. Inu, retrospektivně nahlížené klišé je stále klišé. Navíc tu forma naprosto uztloukla obsah.|| Koukám, že se tu Daydream nation hodně srovnává s Lynchovou tvorbou. Ta podobnost nicméně končí vraždou v přírodě a kouřícím komínem v pozadí. Napětí nulové. Emoce téměř nulové. (19.12.2011)

Chvílemi jsem nevěděla, čím film je, zda to má být teenagerské drama nebo nějaká podivná kriminálka. Ten sériový vrah mi tam přišel tak nějak navíc, spíš jen jakési obzvláštnění dramatu o puberťácích a taky by mě zajímalo, kdo vlastně hodil ten kámen do učitelova okna ale možná to ani není důležitý a to všechno byl nejspíš účel a já blbá jsem to úplně nepochopila. Hlavní hrdinka není úplně sympatická ale přesto se vám líbí, protože Kat Dennings je prostě krásná a ke konci jí vlastně začnete mít ráda, protože se konečně projeví jako normální člověk. Učitel, který nejprve působí jako nejnormálnější postava se projeví jako divnej zakomplexovanej chudák a ten mladý ousider, který má být od začátku za toho podivína je vlastně úplně v pohodě kluk. Film je moc hezký vizuálně a má zajímavou atmosféru a to, že je trochu divný a vymyká se ostatním (teenagerským) filmům je vlastně moc dobře. (19.03.2016)