Krajina zabudnutia

Škoda druhé poloviny. Ono to není tím, že je to trošku už zamotaný a vysvětlení se hledá těžko, je to tím, že už nejste nalazeni na atmosféru živé Pripyati a na život v ni. Stejný problém jsem mě i s knížkou ,Marie z Černobylu'. Pak to prostě někam celý zmizí a vy už sledujete jen obyčejný film. Ta pozitivní atmosféra a netrpělivý čekání na katastrofu, která hýbne dějinami, to čekání - pak to přijde a nic zvláštního se neděje. Nicméně ta první polovina je doopravdy božská. Postavy to vykreslilo dobře, stejně tak dobře to bylo zahraný, hlavně, co musím připsat byla výborná kamera. Jsem rád, že se to moc nesnažilo hrát na naše city, tak to prostě je a ti lidi s tím žít museli. I jsem se ztrácel v letech. Že to je deset let od výbuchu jsem se dozvěděl až tehdy, kdy bylo na školní tabuli napsáno datum a rok 1996, jinak bych vůbec nevěděl. No, ale zázraky čekat nešly. Kvůli mému silnému vztahu k tomu místu dávám pěkný čtyry hvězdy, ale zázraky od toho nečekejte. 65% (05.01.2014)

26. dubna 1986, den, který změnil životy (a spoustu ukončil) velkého množství obyvatel městečka Pripjat, i celého jejího okolí. Den, kdy se ukázalo, co dokáže jádro, pokud není pod stoprocentní kontrolou, a den, kterému se vyrovnala snad jen podobná havárie ve Fukušimě (byť způsobena přírodní katastrofou). Film sleduje osudy několika obyvatel městečka Pripjat, kteří měli to štěstí (a nebo smůlu?) že původní havárii přežili... O černobylské havárii jsem četl spoustu článků, a také jsem si se zájmem přečetl reportáž z výletu do míst, kam míří jen ti odvážnější (bohužel ji už nejsem schopen najít). A tak jsem byl na tento film docela zvědavý, a - když se na to podívám zpětně - tak jsem si jej i docela užil. Samozřejmě "filmová" verze ubírá něco na dokumentaričnosti (kterou si tragédie zaslouží), ale zase tomu dává chloupek lidskosti (leč jak říkám, bylo to spíš na škodu, protože Černobyl není úplně místo na nějakou romantiku). Každopádně pokud někoho tato tématika zajímá, tak doporučuji i zajímavé videjko na youtube, jak informovala tehdejší československá média o této katastrofě... jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni... (03.06.2014)

Pokud by něco mělo charakterizovat tenhle uondaný kousek, tak to bude sousloví nevyužitý potenciál. První část filmu je parádní, černobylská katastrofa je zachycena civilně, žádné drámo, žádný efekt, lidé se baví, slaví, milují se a za domem jim hoří jaderný reaktor. Nikdo nic neví, nikdo nic netuší. A pořád prší. Pak se ale přesuneme dál v čase a najednou sledujeme osud ženy, která se odmítá vyrovnat s minulostí. Přestože má možnost odejít a žít lepší život jinde, tvrdohlavá zarputilost ji stále táhne zpět do zóny. Nakonec děj vyšumí do ztracena a nebýt miniosudů dalších zúčastněných, šel bych ještě o bod níž. Olga Kurylenko v hlavní roli září (doslova) a svůj dramatický part ustojí i přestože ji scénář háže klacíky pod nohy. Taky už to dávno (hlavně díky bezvadnému televiznímu hitu) není jenom "ta hezká tvářička z bondovky". Škoda té promarněné šance, mohlo to být docela působivé postapo, takhle je z toho jen vyčpělá "artovka" pro pár festivalových nadšenců. (17.12.2013)

Zcela průměrné sociální drama, v němž slouží černobylská havárie jako pozadí příběhu. Ovšem je to právě ona havárie co v první polovině táhne celý film. Skvěle jsou vyobrazeny první dny po havárii, kdy nic netušící obyvatelé Pripjatě žijí až do evakuace dál bezstarostným životem. Bohužel druhá polovina už takový "drajv" nemá. Roztříštěné osudy jednotlivých postav jsou mdlé a nudné. Za zmínku snad stojí jen exkurze do Zóny, v nichž má divák možnost vidět skutečné město Pripjať a ne nějaké přiblblé kulisy. V prvních minutách působivé, v posledních minutách jsem zíval. 60%. "A zatroubil třetí anděl a spadla z nebe hvězda veliká hoříc jako pochodeň a padla na třetinu řek a na prameny vod. A jméno té hvězdy zní Pelyněk. I stala se třetina vod pelyňkem, a mnoho lidí zemřelo od vod, neboť zhořkly..." (11.05.2014)

Mně to přišlo, jako kdyby prvních dvacet minut dělali uplně jiný lidi než zbytek filmu. V těch dvaceti minutách byla tak krásně vykreslená atmosféra, napětí z toho co přijde a příběh se mohl doslova vybírat po který cestě se vydá za divákovým nadšením. Jenže pak následoval střih a obrovský rozčarování, ta tam byla atmosféra, z děje se stala neoriginální nikam nesměřující rozplizlost a Olga potvrdila, že herecky prostě film neutáhne. (20.06.2015)