Vymedzený čas

Andrew Niccol opäť splnil moje očakávania, ak takto bude pokračovať ďalej, stane sa ďalším scenáristom a režisérom, ktorý si zaslúži môj najväčší obdiv. Andrew napísal veľmi, veľmi dobrý a hlavne zaujímavý scenár, prikrášlený dvojicou nádherných herečiek Amandou Seyfried a Oliviu Wild. Počas celéh filmu som sa náramne bavil a preto nevidím dôvod dávať menej ako 5*. (06.01.2012)

Film je stavěn na zajímavém konceptu smýšlení. Diváka však staví do zvláštní situace. Na jedné straně zde stojí pohnutka, že na život má nárok každý. Na druhé však velí ekonomický rozum. Když všechen čas (v porovnání s penězi) rozdělíte mezi lidi, nepochybně se jedná o chrabrý čin. Nicméně čas má neúprosnější roli, než peníze a neustále mizí. Kdy se tedy společnost dostane do okamžiku, kdy ho "rozmělněn" mezi populaci všechen spotřebuje a vše skončí? Vskutku zajímavé dilema. Jasné je však to, že zbohatlíci vesele ovlivňují inflaci (která je svým paradoxem až úsměvná) a s časem nezacházejí dobře. Pokud si tedy nekladete filosofické otázky o existenci, snadno se ztotožníte s hlavní dvojkou (Justin a Amanda překvapivě v pohodě). Asi by to bylo na 5 hvězdiček, ale film řeší mnoho věcí jen povrchně: Kde se čas bere? Zhroutí se nakonec společnost jako domeček z karet? Kdo spustil toto odpočítávání, a proč? A mnoho a mnoho dalších... Proto jen 4 hvězdy. (22.02.2017)

Film bohužel končí v nejlepším. Otázka, co by nadbytek času udělal na "trhu", tedy s lidskou společností, je v závěru vlastně jen nakousnutá (fabriky se zastavily). Sledování časové hyperinflace, ať už by vedla ke zbourání systému nebo k válce o čas, by bylo zajímavé. Tenhle boj časového Robina Hooda a jeho lady Marion (zatraceně pěkné a vždy na vysokých podpatcích) je takový uvedení do tématu. Každopádně myšlenka sama je perfektní, a vlastně jen víc zvýrazňuje prvky sociálního darwinismu (jenž s Darwinem nemá nic společnýho), který už jsou dávno v "provozu", tedy víc peněz=lepší přístup ke zdravotnictví, lepší strava=delší život, aniž by přitom ty peníze byly výsledkem lepší a užitečné práce. Stoupenci nadvlády kapitálu přitom dělají stejnou logickou chybu jako autoři myšlenky o nadvládě germánské rasy, protože neberou v potaz, že evoluční vývoj je boj neustálej a neexistuje v něm nějaký permanentní vítězství. Nedá se tak žádnej stav zakonzervovat, protože to vede ke stagnaci a degeneraci. Musí bejt neustále z čeho vybírat, ne vyšlechtit jedinou možnou variantu. Film sám je hodně podobnej Niccolově prvotině Gattaca, a to nejen dějově, ale celkovým výrazem, chladnými strohými lokacemi, trochu retro automobily (žádný product placement), a samozřejmě celkovou myšlenkou boje jedince proti nespravedlivýmu systému. I když film určitě není dokonalej (plný nevyužití myšlenky, člověk by řekl, že není nic jednoduššího než ukrást trochu času navíc), ale stejně se mi to líbilo. (06.11.2011)

Loupež století, která by spojeným týmům z Dannyho parťáků a Mission Impossible postačila na dva filmy, by se v antiutopické sci-fi satiře neměla odehrát na ploše dvou minut. Naivní ultra levicový film, se kterým nemohu a nechci ideologicky souznit. Bohužel kromě myšlenky nenabízí In Time ani žádnou zajímavou omáčku okolo (třeba dechberoucí akci, porci napětí, etc.), jen je to řemeslně pěkně natočené. A samozřejmě ústřední nápad je vynikající - škoda že ho Niccol promarnil v takhle tupém filmu. 60 % (03.11.2011)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)