Tri

Záměrně povýšená intelektuální hříčka, která má za cíl nasrat za a) morální užvaněnce, kteří se navzdory svým morálním kázáním chovají vskrytu jak hovada; za b) stereotypně přízemní konzervativce, kteří nechtějí slyšet, vidět a uchopit ten volnomyšlenkářský proud a povznést se na něm; za c) "svaté", kteří věří v čistotu nejvyšší a nejjasnější nehomosexuální a nebisexuální lásky; za d) všechny, kteří nesnáší děsně duchaplné průpovídky o umění a vědě (a těch je dost). Inu netvrdím, že se s Tykwerovým pohledem na věc ztotožňuji, netvrdím, že se mě na některé scény dívalo příjemně; tvrdím však, že byly okamžiky, které mě rozesmály (ať už ze zoufalství, nebo skutečně od srdce); také mě velice rychle došlo, proč tento film vznikl a proč tu má své místo - má znepokojit a nutit člověka k zamyšlení a nejen nad tím, zda ona vykonstruovaná trojice je jen symbol něčeho víc, nebo nikoliv. (11.09.2012)

Učit se německy, studovat německou literaturu, žít pár měsíců v Berlíně, alespoň trochu proniknout do místní mentality a brečet u Pramenů života od Roehlera - přesně pak člověk pochopí, že podivná nalajnovanost scénáře, zdánlivě krkolomně vystavěné situace, klišé a nerealistické náhody, jsou prostě jen čistým projevem německého ducha. A přesně tak je potřeba tento film přijímat. / Velmi pozitivně hodnotím bezprostřední pohled na nejaktuálnější problematiku a nastínění hranic lidskosti/nelidskosti. (29.03.2014)

„Drei“ má určité uhrančivé kúzlo, ktorým Tykwer uvádza do pohybu svoje nekonvenčné rozprávanie. Napr. introspektívny začiatok, kedy je Hanna na konferencii v myšliekach úplne inde, alebo keď Simon počíta číslo 39 v „osudovej“ koláži. Na toto ale nenaväzuje druhá časť rozvíjajúca vlastnú „trojku“. Telesné vzťahy sú tu čisto sexuálne bez akejkoľvek emocionality, ktorá dominovala úvodu. Navyše my, odchovanci Adriana Lyna (Osudová príťažlivosť, Neslušmý návrh, Neverná), dobre vieme, ako neslávne cudzoložstvo končí :-( (07.01.2013)

Vlastně se mi tyhle Tykwerovy „malé filmy“ líbí víc než hvězdně obsazené mezinárodní produkce. Autor opět povolal svoji oblíbenou náhodu a nechal dva dlouholeté partnery zamilovat se do stejného muže. Zápletka jak z tuctové romantické komedie u něj ovšem nabývá větší hloubky. Doporučuji brát spíš jako vztahové drama, u kterého se občas zasmějete, čistá komedie to určitě není. (20.04.2011)

Další film Toma Tykwera,který je německy intimní a nekonvenční.Velmi dobře napsané rodinné drama s prvky komedie(myslím,že ty u někoho zdaleka převládnou),velmi zručně a nápaditě režírované a příjemně zahrané.Režisé má náhodu opravdu rád,takže nechá dlouholetý manželský pár,aby se zamiloval do jednoho muže.Někdo řekne-zajímavé,někdo divné,někdo skandální a někoho to ničím nepřekvapí.Podle toho bude taky na film reagovat.Řemeslně je natočen opravdu skvěle,včetně kamery(občasné rozdělení obrazu na několik částí je opravdu oživující),zvuku a hudby.Postavy jsou skvěle prokreslené(to přece Tykwer umí),jen myslím bude mít někdo problém s jejich uvěřitelností a chováním.Místy mi to připadlo trochu moc vykonstruované,ale nijak co by příliš vadilo.Místy taky střihač moc tlačí na pilu a divák se v tom ztrácí,protože se tu opravdu hodně mění lokace a místa,což může působit trochu chaoticky.Rozhodně film bourá společenské konvence a tabu,s kterým se potýká každá společnost,protože je vázána určitými pravdly,proti kterým se pak velmi těžko bojuje.To je myslím hlavní poselství tohohle filmu,který ho navíc servíruje s citem,humorem(některé scény jsou opravdu k popukání) a patřičnou intimitou.Osobně bych trochu zrychlil tempo vyprávění v první polovině,která se místy trochu vleče.Spousta lidí asi film šokuje,či bude zhnusena.No a to je dobře.Rozhodně bude většina odcházet z kina velmi přemýšlivě a to i díky typickému Tykwerovu konci.Tohle společenské drama rozhodně stojí za vidění i když většina se k němu už asi nevrátí.Takže Trojce dávám 75% a jdu se mrknout po nějakém mikroskopu. (29.04.2011)