Gilda

Gilda je noir se slušným tahem na bránu. Stejně jako Hitchcockův Počestný muž čerpá z poválečné paranoi a míchá ji s erotickým dusnem. Což v případě Rity Hayworth není vůbec těžké. George MacReady je ve své roli naprosto přesný a výborně doplňuje milostný trojúhelník o těžko vyzpytatelný úhel. Naopak Glenn Ford je spíš matematický omyl. Gilda je velmi dobrá řemeslná práce. Tematizuje potlačované touhy a zpracovává je do atraktivních noirových tvarů. Na snímku je vidět, že žánr filmu noir si v roce 1946 už zřetelně uvědomuje, v čem tkví jeho přitažlivost a využívá možností kamerových jízd, umělého kouře i ostrého svícení beze zbytku. Jen vnitřní řeč postavy Johnnyho Farella je zcela očividně nadbytečná a zbytečně film retarduje a připravuje o kus kouzla, které tkví v nevyřčeném. (26.04.2010)

Tak a je to tady. Už taky miluju, co dělá s těma vlasama. Stačilo pár vteřin a Rita je pro mě tou nejosudovější femme fatale, do které bych se stačil zamilovat bez mrknutí oka stejně rychle, jako snad každá mužská postava ve filmu. Nicméně je třeba říct, že samotný film by byl bez Rity poloviční. Scénář je chvílemi zajímavý, ale jindy je jen takovou podivnou patlanicí, přičemž hlavní hrdina na mě působil spíš jako nějaký klučina od vedle. Takhle se ale asi ke Gildě přistupovat nesmí. Je to prostě taková jednohubka, noirové cinefilní porno. 7/10 (26.11.2016)

Gilda splňuje všechno, co od filmu noir očekáváte. Od věcí, jako je skvělé nasvícení, přes "kouřové scény" až po výborného padoucha, kterého výborně stvárnil George MacReady, a neskutečnou femme fatale v podání Rity Hayworth, která dokáže každou scénu nabít takovým erotičnem až člověk zapomíná dýchat. Přesto pár věcí mu k dokonalosti chybí. Tím hlavním je přesvědčivý hlavní hrdina. Glenn Ford je z jmenovaného trjúhelníku jednoznačně nejslabší k čemuž mu dopomáhají i ty povětšinou naprosto zbytečné vnitřní monology. (29.04.2010)

Režisér Charles Vidor pripravil pre chlapcov vracajúcich sa z vojny film s ich najobľúbenejšou pin-up girl, ktorý sa vďaka nej stal oslňujúcim a nadčasovým art-deco klenotom. Rita Hayworthová bola schopná svojou aurou prežiariť žiarivé strieborné plátno do takej miery, že i priemerná dráma sa jej zásluhou zmenila na fascinujúci, omračujúci zážitok plný vône ópia, drahého parfumu a dymu z cigár. Aj keď si ju producenti z Columbie zoštylizovali podľa svojich predstáv, v Gilde ukázala, že je naozaj dobrá herečka (konfrontácia s Glennom Fordom po vstupe do hotelovej izby, napríklad). Ak však mám byť úprimný, pri Gilde zabúdam na dobrý vkus a len vyjavene civím na Ritu ako na nejaký zvláštny digitálny efekt. Chce mi niekto niečo vyčítať? (17.10.2004)

Gilda je pro mě jeden z těch slabších noir filmů, jelikož občas mi připadalo, jako kdyby ztrácel dech a nabízel tak prostor pro nudnější pasáže (zejména ty písničkové). Přesto však jde o výbornou přehlídku hereckých výkonů a skvělé dialogy pak mnohé scény povyšují na uplně jinou úroveň. Více než dobře je zde namixována milostná linie příběhu s tou kriminální a dramatickou a musím se přiznat, že konec jsem očekával poněkud jiný. Nebudu vychvalovat Ritu Hayworth, jelikož v každém druhém komentáři je zmíněna, takže vzpomenu dvě mužské postavy. Johnny Farrell, resp. Glenn Ford byl sympaťák chlap. Pořád jsem si kladl otázku, odkud jej znám a už vím, že ze Supermana :) A ještě nesmím opomenout postavu Pia, jehož "filozofie obyčejného člověka" měla často velkou sílu. Jak by řekl on sám: "Na křupana dobry." (29.03.2011)