Zvuk hluku

Spackaný filmový koncert zvukov, ktoré nás obklopujú. Námetom som bola nadšená a výsledkom sklamaná. Originálne nápady absolutne zničilo ich celkové spracovanie. Isté momenty boli zaujímavo vystavané (samotné "koncertné turné"), v druhej časti filmu sa stále viac prikrádala nuda a miesta, ktoré mali byť vtipné mi komické nepripadali. (08.08.2011)

Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek. (11.11.2011)

Originální, dynamický, svého druhu jedinečný experiment, který se jen tak nevidí. ALE: Ač určitý filmový manifest alternativního umění, natočený je tak moc nealternativně. Konvenčně. Navíc žánrový mišmaš. ~ Mimořádně zajímavé pasáže střídají hluchá místa, jako celek mně Sound of Noise přijde poněkud nekompaktní, možná i chaotický. Navíc zvolený způsob oslavy alternativy je z mého pohledu násilný, navíc se bere moc vážně. Nemám rád terorismus, proč bych měl mít rád hudební terorismus, přestože chápu, že je vše myšleno v nadsázce a jako protest proti současným konvencím. Stejně jako nemám rád ovlivňování lidí, násilné vnucování čehokoliv komukoliv, nebo omezování druhých svými potřebami či vkusem apod. V tomto smyslu mám s filmem problém. ~ Přestože alternativní kulturu upřednostňuju před masovými záležitostmi, zde bych naopak soucítil s komisařem Amadeem a dlouho si pak vychutnával to slastné mírumilovné ticho, jež se místností rozprostře po skončení filmu. (10.05.2012)

zábavné, no zároveň ťažko vysvetliteľné... prvých 40-50 minút som sledoval so stálym prekvapeným úsmevom na perách, no žiaľ, udržať tak nadupané anarchistické tempo sa nepodarilo až do konca. Nihilistický motív, že hudbou môže byť v podstate hocičo nie je nič nové, no týmto tvorcom, takmer určite fanúšikom Einstürzende Neubauten, sa podarilo podať túto tému veľmi sviežo a vtipne, a dokonca to okoreniť dnes frčiacim terorizmom :)... samotná "symfónia hluku" je rozdelená tak ako klasické symfónie do 4 viet (častí)..... pre mňa (a tipujem že pre 90% divákov) je naoriginálnejšia, najsofistikovanejšia a preto aj najzábavnejšia tá prvá, nemocničná :)... nasledujú 2 ďalšie, vtipné, no nie už až tak originálne a prešpekulované.... no a záver? každopádne je dosť nejasný.... policajt-detektív Amadeus neznáša hudbu a najradšej by ju všetku nahradil tichom - lahodným, ukľudnujúcim, omamným.... do toho ešte aj krátka love story, a ja som už dosť tápal :) ... asi najsprávnejšie je tento film zobrať ako anarchistický skeč, ktorý sa nám snaží povedať najmä to, že pre každého je hudbou s veľkým H niečo iné, a pre niekoho je dokonca aj ticho tou najľúbeznejšou "hudbou" na celom svete :) .... možno je "Zvuk hluku" až príliš rozháraný a zbytočne "mysteriózny" na 4 hviezdičky, ale originalitou a nápaditosťou (hlavne prvej polovice) si zaslúži byť vyzdvihnutý nad priemer ;) ... 60-70% (20.11.2011)

Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... (01.04.2011)