Zvuk hluku

Tenhle film balancuje na dvou protipólech. Na jedný straně přinesl totálně originální námět hudebního terorismu, na straně druhý je ale děsně plochej. Jakoby nevěděl na co přesně se soustředit a postavy tak zůstavaj naprosto neodkrytý. Líbil se mi hlavní hrdina, působil na mě jako švédský Ralph Fiennes. Sound of Noise je film na zábavu, nic hlubšího nepřináší, nicméně ta zábava za to stojí. (16.06.2011)

[ArtFilmFest 2011, Trenčín] Severská oddychovka pre menej, ale aj viac ostrieľanejšieho diváka. Trom korunkám sa vo francúzskej koprodukcií darí pojať námet "hudobných teroristov" veľmi originálne a preto sa nečudujem zväčša pozitívnemu prijatiu. Kľúčom k úspechu je cca. prvá, našľapaná hodina stopáže, kedy sa odohráva to najpodstatnejšie._______1. Profiluje sa disharmonický vzťah medzi Oskarom dirigentom a Amadeom policajtom, ktorých rozdielna kariérna predurčenosť rozdeľuje na dva, nie moc priateľské tábory. 2. Kompletizuje sa all stars crazy team tvorený bandou pojašených týpkov, ktorí pod zámienkou muzikantskej revolty napĺňajú strategický plán "Music for one apartment and six drummers". Za zmienku stojí úvodná auto-bubnovačka a nemilosrdné záťahy "Doctor, doctor give me gas in my ass" + "Money for you honey". 3. Sprítomňuje sa skoro až anderssonovské postihnutie hluchotou, ktoré spočiatku evokuje chytľavou inakosťou, lenže po krátkom ošiale začne na povrch vyvierať dojem zbytočnej sílenosti a napokon aj neopodstatnenosti celého prídavku._______Od tohto momentu rozbehnutý koncept začne strácať šťavu, prešľapuje na mieste a navyše si neodpustí planý romantický dovetok, čo by poistku pre konzervatívneho diváka. Nebudem však z toho robiť vedu, "Sound of Noise" síce postráda vyváženosť/väčšiu neprístojnosť, no jeho zvuk je naozaj hluk a to nielen počúvateľný, ale aj pozerateľný, preto zaslúžené 4*. (22.06.2011)

Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... (01.04.2011)

Snímek trochu doplácí na svůj hlavní hudební prvek s hraním na netradiční nástroje. Není technicky možné, aby došlo ke gradaci, když právě to největší překvapení je divákovi naservírováno hned na začátku a ostatní performance se nesou v podobném duchu. Pohromadě ale drží Zvuk hluku sympatičtí herci, jejichž tváře v českých kinech jen tak neuvidíte. Nejsou dokonalí, ale zato dokonale splňují představu o normálních lidech. Je pak jednoduché se vcítit do jejich rolí, do jejich lásek a odstrčení společností, protože jsou podle mas jiní. Jenže každý je svým způsobem jiný. Ať už hraje na piano, ukulele nebo mohutný pivásek. (11.11.2011)

Nápad na nezaplatenie, makabrózna hudbička pre moje uši, no tak trochu to vyznieva do prázdna. Originalita námetu je takmer bezkonkurenčná, propagovanie a pretláčanie experimentálnej hudby (ktorú milujem) do širšieho povedomia skvelé, ale trochu jednotvárne a suché. A ako komédia to nefunguje takmer vôbec. To je tak, keď sa švédska kraťasová nezávislá filmová scéna rozhodne po hlave vrhnúť do masových vôd. Ale inak dobré, 70% (13.12.2013)