Lidská stonožka 2

Tak samoúčelný film jsem dlouho neviděl. Snaha o vyjevení absolutní brutality a hnusu se naprosto minula účinkem. Nechápu moc uživatele, kteří berou druhý díl Lidské stonožky za horor; jak se mám alespoň trošičku bát u něčeho, kde zabiják řeže do kolena, všude stříká krev a já si říkám, co je to za trapnou gumu, vždyť to působí hrozně uměle, hloupě a místo zhnusené grimasy se mi na tváři objeví nechtěný úsměv. A to ne snad proto, že bych byl psychopat, jehož úroveň vnímání je posunuta jinam než u ostatních, ale jednoduše kvůli tomu, že tenhle film se vůbec nedá brát vážně. A skoro se musím omluvit jedničce za nařknutí ohledně množství logických renonců, dvojka jich má několikanásobně víc (na alibistický konec, který se hrdě tváří jako obhajoba všeho viděného, můžou zabrat jen ti opravdu naivní diváci). Vlastně marně přemýšlím nad tím, co vyzdvihnout. Téma už originální není (pouze zvýšení míry brutality a hnusu), záporák je proti Dr. Heiterovi úplně mdlý (tlustý úchyl nemá vůbec styl a je to jen karikatura) a černobílá kamera pouze zachraňuje to, co by bylo v barevné verzi ještě směšnější. V konečném rozhodování o počtu hvězdiček rozhodla neschopnost snímku mě alespoň jednou donutit odvrátit oči nebo nahodit jeden jediný zhnusený výraz. Proto udělám z Lidské stonožky 2 exemplární příklad a po hodně dlouhé době dávám odpad! (pokud opravdu vznikne třetí díl a já se donutím ho zkouknout, připouštím možnost zvýšení hodnocení na 1*, ale to by muselo jít o ještě horší film, což už snad ani nejde). (07.05.2012)

Jestli vás napadá, jaký ještě horší nápad než v jedničce by tvůrci mohli v dvojce nabídnout, klidně vám to prozradím: žádný, jen to všechno jaksi povýšili na ještě větší humáč:) takže dvojku doporučuji jen opravdovým fajnšmerkrům a zarytým fandům. Tentokrát neřádí doktor Heiter, ale jakýsi obézní „pan vajíčko s astmatem“. Je božšký. Moc se mi líbilo, jak svou roli pojal. V celém filmu totiž pronese asi jednu větu, jinak všechno utáhne výrazovými prostředky, v nichž dokonale využívá onemocnění štítné žlázy a jeho bulvy vyvalené Bazedovovou nemocí ..no to je vskutku herecký koncert. Pan vajíčko vám názorně předvede, jak to dopadá, když odfláknete nastudování příručky pro samouky „Začínáme s chirurgií“. No kupříkladu ta začátečnická chyba, kdy místo anestezie používá pajsr vás jistě donutí nostalgicky zavzpomínat na mnohem humánnější přístup dr.Heitra z jedničky.... narozdíl od něj taky většinu chirurgického náčiní vyštrachá v kuchyni nebo garáži, podle toho pak ty „řezy“ taky vypadají. Takže je to celé opravdu pikantní a vy budete v duchu blahořečit tvůrcům za to, že to celé vyvedli jen černobíle. No články stonožky si užijou své, místama už možná měly zasáhnout herecké odbory!! některým scénám v závěru filmu už se ani nedá říkat „fekální humor“, prostě se zde naplno proflákne, že režisér Tom Six může směle kandidovat na koprofága roku (volný překlad: požírač hoven ). Jinak závěr mě dokonale dorazil, takže pokud režiséra ještě před natočením trojky nezavřou do ústavu, budu se opět těšit na pokračování:) (24.11.2011)

Jestliže první díl znamenal pouze nevinné seznamovací rande s lehce svérázným partnerem, dvojku bych nazval učiněným smilstvem s nejodpornějším sexuálním deviantem, jakého si lze představit. A jestliže jednička - komorně pojatá, psychologicky věrohodná a emocionálně poměrně našlapaná - ve mně vzbudila dojem, že Tom Six umí točit příběhy, dvojka toto přesvědčení přesvědčivě rozprášila. Druhá Lidská stonožka je pravda skvěle atmosférická, svým prostředím i hlavními postavami optimálně morbidní i ve scénách oproštěných od fyzického násilí, a může se pochlubit nesmírně realistickým psychopatem, jehož každodenní život by sám o sobě vydal na pěkných pár hororů s různými náměty, avšak všechny nadějné motivy splývají do podoby prvoplánových a bezmyšlenkovitých jatek natolik nechutného a přehnaného rázu, že jedinou skutečnou emocí postupně zůstane jen naprosté zhnusení nikoli nad činy hlavního "hrdiny" (což bylo jednoznačně účelem), nýbrž nad činy pana režiséra, který má tu drzost nám, civilizovaným lidem, servírovat takhle lacinou a bezohlednou prasárnu. Kromě toho, že je film nanejvýš hnusný, je také nepředstavitelně nesmyslný co se logiky příběhu týče - tolik nedostatků a logických chyb si prostě nemůže dovolit ani snímek, který je primárně postavený na brutalitě, a nic na tom nemění ani Sixova legrační snaha obohatit vyprávění ušlechtilou pointou odsouvající tyto nedostatky krkolomně do autu. Dokoukal jsem to z čisté zvědavosti, kam až byli tvůrci ve své obrazové otevřenosti ochotni zajít, a mohu upřímně říci, že zašli tak daleko, aby se film mohl zakázat. Tohle totiž opravdu není normální... (11.11.2014)

Epic fail. Výchozí nápad, že druhý díl bude o úchylovi, kterého k činu inspiruje shlédnutí první Stonožky na DVD, byl slibný, protože "tamto byl film, tohle je realita", což slibovalo o řád vyšší působivost. Výsledek je ovšem přesně opačný. Tom Six nápad zazdil snahou o "umělecké" zpracování a o nějaké realitě nemůže být ani řeči - film je černobílý, s blikajícími světly ("hra světla a stínu" - checked) a s nepřetržitým ambientním hučením místo hudby, které začne být už po 10 minutách pěkně otravné. Dále, v jedničce byl démonický doktor, což bylo zábavné. Tady je karikatura úchyla - tlustý plešatý brýlatý skrček, který vůbec nemluví a tváří se, jako by to byl on, koho přišili k něčí prdeli. A to není zábavné. A v neposlední řadě - v jedničce byly tři oběti, se kterými jsme se předem seznámili, vybudovali si k nim nějaký vztah, soucítili s nimi, fandili jim při pokusech o útěk apod. Tady jich je deset (tedy ne 12, klamavá reklama, ha!), a s většinou z nich se seznámíme až ve chvíli, kdy je skrček uloví. A pak už nedělají nic jiného, než že leží, kde je položil, a poslušně čekají, až se vrátí a něco jim provede. Tím nejlepším na filmu jsou nakonec jeho plakáty. Zkrátka, doufám, že The Human Centipede III - More Full Sequence už následovat nebude. (30.10.2011)

Jejda, toto už nemôžem nazvať inak ako totálny orgazmus. Jeden z najlepších a najintenzívnejších hororových zážitkov, aký som vôbec tento rok mal (a možno nie len tento rok). V záverečnej tretine som si vlastne ani neuvedomoval, že je to čiernobiele. Už dlho som sa na niečo netešil tak "brutálne" a "nechutne", ako sa teším na trojku :) (30.10.2011)