Ninja Factor

pořad který kultivovanou formou ukazuje, kam je možno cílevědomostí, výcvikem a vůlí posunout možnosti vlastního těla. Nepotřebuje k tomu, aby součástí soutěže byly různé odpornosti jako přenášení krys v ústech, samoúčelné máchání se a plavání ve splašcích, psychické deptání soupeřů a podobně., s jakými se setkáváme u jiných pořadů, označovaných také jako soutěže. Samostatnou kapitolou je pak průvodní slovo, a to jak v originále, tak v nenapodobitelné české verzi. (29.09.2011)

Na Ninja faktoru mě napřed zaujaly výstřednosti a pády některých účastníků, které mě připoutaly k obrazovce na dobu, která stačila, abych si uvědomila, že tahle soutěž je úplně o něčem jiném. Na Sasuke mám ráda hlavně to, s jakou bojovností a odhodláním se elitní soutěžící, které si člověk po nějaké době snadno zapamatuje a oblíbí, pouštějí do překážek, které se většině světa zdají být nepřemožitelné. Právě to přeměňování zdálivě nemožného v realitu dělá z tohohle pořadu můj oblíbený, který mě vždycky přitáhne k obrazovce a u kterého se nikdy nenudím. Klobouk dolů před Makotem Naganem, jehož vítězství považuju za nejlepší moment celé téhle čtrnáctileté záležitosti, i před ostatními AllStars, z nichž bych chtěla vyzvednout své další oblíbence - vždycky usměvavého hasiče Toshihira Takedu, na první pohled nenápadného úředníka Bunpeie Shiratoriho, vytrvalého majitele čerpací stanice Shinga Yamamotu a taky Shinjiho Kobayashiho, který už sice nesoutěží, ale přesto byl podle mě jeden z nejlepších. Těším se na další turnaje a doufám, že jich bude co nejvíc. (05.07.2011)

Ona to není jen nějaká kravina ve stylu Wipeout, kde jde hlavně o to, aby se co nejvíc lidí rozsekalo. Samozřejmě tam tahle rovina je, ale mnohem víc to je o neskutečnejch fyzickejch výkonech. Ten japonskej potřeštěnej kabátek s ujetým komentátorem to sice trochu degraduje, ale pořád je to něco úžasnýho. (18.10.2011)

Od Takeshi´s Castle až k serióznější zábavě o sportovních výkonech a lidských schopnostech. Ti ostatní neschopní (exhibicionisté, pomatené fanynky a důchodci a neznámí herci a komici) vypadnou naštěstí už v prvním kole a pak už je místo úžasné výkony osobností jako jsou Makoto Nagano, Bumpei Shiratori a dalších. Časový limit, měnící se překážky, závěrečný šplh na vrchol hory nemají chybu a jsou dost obtížné, aby divák výkonům dostatečně věřil. V porovnání s americkou Wipeout rozhodně vítězí Japonci . PS: pro vysvětlení narážky Jossie na délku, v Česku má díl cca 25 minut, v Japonsku skoro tři hodiny (2:50) PPS: Nagano to dokázal:) PPPS: Ayako Miyake je blázen:) (01.08.2010)

První kolo je přehlídkou těch snad nejbizarnějších lidí, kteří chodili a chodí po japonských ostrovech. Úlety na kvadrát, které bezkonkurenčně pobaví. Od druhého kola už je to o chlapech, kteří soutěži mnohdy zasvětili celý svůj život a je na co se koukat. Hrozně to vždycky prožívám. Nadskakuju v křesle, lekám se, když se to někomu nepovede a ve třetím kole už držím palce všem bez rozdílu. Jsem schopná se na Sasuke koukat pořád dokola. P.S. Na podzim 2011 byli démoni na hoře Midoriyama opět poraženi. ;^) (08.03.2012)