Ninja Factor

Takeshi Castle byla čistá prdel, která sloužila pouze pro pobavení. Wipe-Out je rovněž spíše pro srandu, než cokoliv jiného. Ninja Faktor je čistě sportovním pořadem, kde nejde o držkopády, trapasy, ale čistě o výkon a posun v soutěži. Rozhodně se nedá s ničím srovnávat, zvlášť ne s Fear Factor. Japonci byli vždy trochu uchyláci, proto sledovat soutěžící přinese legraci samo o sobě. České televize by se mohly konečně pustit do podobných projektů, rozhodně bych na to koukal radši, než na řezaní ksichtů na plastické chirurgii. 80% 06.07. 2010 (06.07.2010)

Z mého hlediska se jedná o velice vydařený pořad. Japonsko tak ukazuje svoje ambice. Japonci mají vetší přednosti než například drogy, kšefty a podobně. Zdokonalují se a zocelují se. A to zcela dobrovolně. Líbí se mi jejich odhodlání a jejich temperament. Jen si například porovnejte jejich mentalitu s tou naší. Naše mládež je závislá na drogách, propadá nevzdělanosti a zevlováním na ulici. Závislosti na sociálních sítích typu Facebook. Japonsko má ve 30 letech fyzicky zdatné občany a celkově je to vidět na jejich inteligenci, sociální přizpůsobivosti, kulturní a národní čistotě. Japonsko je mým velkým vzorem toho největšího a nejčistšího vlastenctví v dnešním zkaženém světě. (27.10.2011)

To je něco! Ty lidi jsou neskutečný, ale hlavně jsou tak skromný, prostě japonci no! Zajímavý je, jak se dráha za ty roky změnila, vážně téměř k nepoznání a myslim si, že teď nasadit tu první dráhu, tak je minimálně v každym turnaji tak 5 vítězů!!! Tahleta poslední je fakt "skoro" nepřekonatelná, hlavně třetí úsek, to je fakt zlo! Makoto Nagano, Šinži Kobajaši, Tošihiro Takeda, Šingo Jamamoto, Judži Urušihara, Katsumi Jamada, Hitoši Kano atd...všichni neskutečný frajeři... (25.02.2012)

Japonci jsou pověstní svým perfekcionismem a smyslem pro systém vždycky a všude. A je to i krásně vidět u "bojovníků Ninja". Mně se ten pořad ve skrze líbí, je to taková fajn oddychovka. A navíc promyšlená oddychovka. Není tu žádný děj (takže ho nemůžu nijak kritizovat), je to prostě jedna obrovská, čtyřkolová a neskutečně náročná soutěž, s výstupem na horu Midorjama. Ale...mě to vlastně hrozně baví. Protože ten pořad je krásně upřímný. Od začátku je jasné, že ty úkoly nejsou žádná sranda. Jedna překážka je těžší než druhá, část je na svaly, spousta na rovnováhu a já na to vždycky jenom zírám s otevřenou pusou. Vážně se mi moc líbí, jak je ten pořad stále stejný. Na začátku je tuším stovka "vybraných odvážlivců", z nichž valná většina neproběhne ani prvním úsekem, a na konci stále menší skupina vyvolených, která nastupuje na to skutečné drama, které se jenom stupňuje. Na Ninja Faktoru je skvělé, že je tak přímý. A že to není závod nebo soutěž jakou známe z jiných zemí a televizí. Tady každý fandí každému. Připadá mi, že tu nikomu nejde o vítězství kvůli penězům (o nich se tu - na rozdíl třeba od Fear Factoru - nemluví skoro vůbec), ale o ten pocit. Protože kdo vyhraje v NF, je skutečný "borec". Líbí se mi, jak ti závodníci fandí jeden druhému, obecenstvo fandí všem a každý umí politovat každého, který měl byť minimální šanci dostat se daleko. A v tom je Ninja Faktor také tak japonský. A tak příjemný na koukání. Takže - není to klasický seriál, není to ani klasický soutěžní pořad, ale je to japonský způsob, jak to zkombinovat dohromady. A já za to Japoncům prostě musím fandit. (11.06.2011)

Naprostou souhlasím s některými komentáři, chybou je prostě určitá nevyrovnanost seriálu, přece jen, každého z nás nezajímá, kdo kde jak v Japonsku pracuje, kvůli tomu si mohu pusti dokumentární film o životě v Japonsku, naopak mi chybí stejně jako některým ostatním více těch průměrných a nadprůměrných výkonů. Jsem rád, že mohu sledovat i ty neúspěšné, ba dokonce bez těch "placáků a padů" by to nebylo ono, ale tisíckrát nemusím vidět pana chobotničku, který spadne po prvním skoku (2 sekundy akce, půl minuty reklamy). Chyba je však ne ve filmu, ale v sestříhání pro evropský trh, takže hodnotím 90 procent. (23.03.2012)