Ninja Factor

Řekl bych národní japonská soutěž, pro kterou mnozí obětovali povolání, osobní život a soukromí. Rybář Makoto Nagano, hasič Takeda, prodavač bot Bumpei, pan Chobotnice a spousta další známých či neznámých osobností se snaží překonat tuto dráhu a vždy, když tuto soutěž vidím, říkám si, něco podobného by to chtělo i u nás, co nadchne a zaujme po sportovní stránce širokou veřejnost na dlouhá léta. V Japonsku je účast v této soutěži Sasuke 2 x za rok přímo prestižní záležitostí. (25.02.2012)

Mě tohle oproti jiným přispěvatelům tady baví víc než Takeshi Castle, pořád je to japonská šílenost, u které se člověk místy popadá za břicho a místy nevěřícně kroutí hlavou, ale zároveň je její absolvování dost náročný a některý výkony jsou docela obdivuhodný. Není to sice zábava na každodenní večerní sledování, ale jako občasná oddechovka je to myslím velmi fajn. (27.07.2010)

Takáto, takmer sebevražedná, športová súťaž môže vzniknúť jedine v krajine vychádzajúceho slnka, v ďalekom Japonsku. Prekonať totiž v stanovenom časovom limite náročné prekážkové dráhy nie je nič jednoduché. Viacero súťažiacich to pocítilo na vlastnej koži a som presvedčený o tom, že to veľa krát dosť bolelo. Hold národ, pre ktorý je charakteristické harakiri, či kamikadze sa pri "Ninja Warrior" určite skvele zabáva. Japonci sú divní. ** (06.05.2011)

Na Ninja faktoru mě napřed zaujaly výstřednosti a pády některých účastníků, které mě připoutaly k obrazovce na dobu, která stačila, abych si uvědomila, že tahle soutěž je úplně o něčem jiném. Na Sasuke mám ráda hlavně to, s jakou bojovností a odhodláním se elitní soutěžící, které si člověk po nějaké době snadno zapamatuje a oblíbí, pouštějí do překážek, které se většině světa zdají být nepřemožitelné. Právě to přeměňování zdálivě nemožného v realitu dělá z tohohle pořadu můj oblíbený, který mě vždycky přitáhne k obrazovce a u kterého se nikdy nenudím. Klobouk dolů před Makotem Naganem, jehož vítězství považuju za nejlepší moment celé téhle čtrnáctileté záležitosti, i před ostatními AllStars, z nichž bych chtěla vyzvednout své další oblíbence - vždycky usměvavého hasiče Toshihira Takedu, na první pohled nenápadného úředníka Bunpeie Shiratoriho, vytrvalého majitele čerpací stanice Shinga Yamamotu a taky Shinjiho Kobayashiho, který už sice nesoutěží, ale přesto byl podle mě jeden z nejlepších. Těším se na další turnaje a doufám, že jich bude co nejvíc. (05.07.2011)

Takže to máme další pořad, u kterého mi zmizelo hodnocení i s komentářem. Co se dá dělat. Alespoň můžu srovnávat nově namísto Fear Factoru s prašivou napodobeninou Wipeout, která mě má k tomu, že zde nově zaokrouhluji nahoru na tři. Trochu pošahaná zábava asijského typu, kde si účastníci dávají při ošklivých držkopádech na tlamu a publikum převesele jásá. Nakonec se tomu ale určitá zábavnost upřít nedá a některé úkoly, přesněji urputnost, s jakou se jich někteří závodníci snaží zhostit, vzbuzují obdiv. Ale pravidelně sledovat? To ne. (02.08.2011)