Insidious

V první polovině Wan dokazuje, že má řemeslo pevně v rukou a opravdu jsem nečekal, že si v mém věku ještě někdy užiju lekačky. Stále totiž tvrdím, že kdo ulítává na brakovém žánru a není náctiletý, tak je zřejmě naprostý magor. Insidious by v té záplavě sraček působil jako klenot žánru posledních let, pokud by ovšem nepřišla druhá polovina, která to neskutečně sráží. Nebudu tady jako někteří tvrdit, že astrální cestování bylo přímo k smíchu, ale nudilo mě neskutečně a film hodně ubral z tempa. To však nic nemění na tom, že Wan je v současnosti jediný zajímavý tvůrce hororů, jejichž systematické nakoukávání se mi tak stále zdá naprosto dementní a hlavně zbytečné. (26.01.2014)

Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%] (05.06.2014)

Vydatná inspirace Paranormal Activity, ale místo otravných blairwitchovských kamer to zvolilo klasický filmový přístup. Tudíž je to mnohem strašidelnější. V rolích rodičů se objevili překvapivě dobří a známí herci, což je fajn. Ke konci už to začínalo připomínat spíš Noční můru z Elm Street, ale místo hláškujícího Freddyho je tu čert a stařena. Kdybych na to koukal v noci sám, tak bych se fakt hodně bál. (15.05.2011)

Ano... i já se musím přidat k nadšené=vystrašené většině. Tohle je pravý horor v pravém slova smyslu. Svojí atmosférou se vrací ještě do černobílých dob filmu, aby nás vyděsil k smrti. A daří se mu to od první minuty, do poslední minuty. Osobně musím za sebe napsat, že jsem se nikdy u hororu takhle nebál!! Možná v dětství u Čelistí v kině, jako malý kluk. Ale to bylo spíš trauma. Něco jsem již v životě viděl a zažil, aby mě nějaký horor vystrašil. Ovšem tomuhle se to docela povedlo. Osobně když to teď po filmu píšu, tak sice nejsem vyděšený, spíš jsem dostal na konci záchvat smíchu z toho, jak si se mnou film pohrál a jaká to byla jízda (prostě nával adrenalinu), ale jsem spocený jak čuně, pc hučí nějak moc nahlas a poskakující laboratorní potkan v kleci za zády mě docela slušně znejisťuje ... :-)) Ale k filmu. Jako film, to není kdo ví co. Děj špatný, herecké výkony nic moc. Ale efekt, který film vyvolává je ve svém subžánru (duchařiny - dejme tomu) na samém vrcholu. Je to jako "kung-fu film" se špatným dějem, špatnými herci, ale špičkovou choreopgrafií soubojů. Takže pokud se tady zaměříme pouze na scény, které děsí diváka, je to absolutní VRCHOL hrůzy!!!! Právě že film překračuje/nedodržuje "pravidla" hry a sází na nás šílené scény neplánovaně, nečekaně a v šílené intenzitě. Za celý film si člověk nemá skoro vůbec kdy odpočnout a vydechnout. Tlak na diváka je co nejintenzivnější hned od startu a pořád zesiluje. Pokud to mám hodnotit jako film, je to 3/5, pokud ale horor-duchařina, je to plný počet bez mrknutí oka. A já hodnotím vždy v rámci žánru. Takže pro mě osobně - nejstrašidelnější film všech dob (zatím ...). (06.05.2011)

První čtvrt hodiny to bylo blaho. Pěkně (hodně) jsem byla napnutá a sem tam jsem se i bála. Wan má výbornou schopnost využití klasický scény jako lekačka při vejití do pokoje tak, že to znovu člověka překvapí a lekne. Stačilo i obyčejný mumlání v dětský chůvě. Jenže pak se začaly objevovat první "zdroje strachu" a já jsem nestačila žasnout, že se fakt mám bát černě pomalovanýho domorodce s chlupatýma kozačkama po kolena, co nejvíc připomíná bojovníka kmene Samburu, chyběl mu jen ošťep. Rozpočet možná nebyl největší, ale snad by se daly pořídit lepší masky nebo duchové. Neoslnila mě ani ta babka, kterou si zřejmě vypůjčil z Dead Silence. Ke konci se sice ještě objevilo pár fajn scének jako ta s tou rodinkou na gauči, ale film nabral naproti začátku jinej směr, kterej mě právě moc nebral. Já radši stupňující se náznaky, než natvrdo prolejzat jinou dimenzi, málokdy to funguje. Asi jsem po Dead Silence od dalšího Wanova kousku čekala mnohem víc. (20.05.2011)