Jeden musí z kola von

Detektivka natolik "realistická", až by se více hodilo nazvat ji "reálnou", James Bond by si o ni nejspíš neopřel ani kolo se zabudovanou HD kamerou, meziplanetárním satelitem a rotačním plasmometem, ale vy byste ji rozhodně přehlédnout neměli. Dvě hodiny pečlivě skládané mozaiky informací působí nakonec příjemně intelektuální katarzi asi jako když zasunete poslední dílek do tisícedílných puzzlí, avšak není úplně jednoduché všech tisíc dílků najít. Hlavním záporem filmu není pomalá, neakční atmosféra, ani nutnost dávat pozor každičkou vteřinu, ale právě kombinace těchto dvou faktorů. Musím uznat, že jsem neměl ve všem jasno, chtělo by to druhé zhlédnutí, jenže detektivka striktně zabývající se informacemi bez špetky žánrovch atrakcí není zrovna druh filmu, na jaký by se člověk vzápjetí díval znovu. Celkově tedy chytrý a vysoce intelektuálně laděný snímek, který však ne vždy přináší adekvátně intenzivní zážitek. 7/10 (19.02.2012)

Člověk, aby se v tom vyznal. Vztahy mezi špióny jsou mnohdy složitější, než když muž miluje dvě ženy (či žena miluje dva muže). Díky detailům, které nám režisér Tomas Alfredson ukazuje (a které dokázal krásně zobrazovat i v předchozích filmech), se divák dokáže z velké části zorientovat ve spletitém příběhu i s epizodami z jiného časového období. A navíc ti herci podávají brilantní výkony. (01.02.2012)

Alfredson je precizní hodinář, který pod ledovým příkrovem formálně dokonalé a fetišisticky stylové režie dokáže nacházet překvapivé emoce. Film, v němž se de facto pouze přemýšlí a vzpomíná... a přesto mě dokázal napnout jako strunu. Pokud jsem v případě nedávného špionského retra Dluh vyzdvihoval jako vrcholnou scénu precizně zkomponovaný "únos přes čáru", musím v případě tohoto kousku vyzdvihnout celek - protože načasování, správná vibrace a ten nejčistší konzervativismus se tu prolíná s drobnokresbou charakterů a nesmírně zábavnou aktualizací dobových kulis. Nelze si nepovšimnout, že Jeden musí z kola ven je s ohledem na svou stylizaci místy až absurdně důsledný a vypadá (záměrně) jako kulisová podívaná. Kulisami je tu paradoxně to, co tradičně bereme za jádro výpovědi (napínavý příběh, ideologický kontext) - svůdnost Alfredsonova filmu je právě v těch detailech, které by jinde byly jen pro "efekt reálného". Lahůdka, kterou chci vidět znovu... (01.02.2012)

Agentská paranoia na mne obvykle působí pozitivně, ale tentokrát mne nepotěšila sázka na atmosféru, jejíž hustota by našla konkurenci snad jen v mlze nad rybníkem Brčálníkem. Nic proti atmosféře, už vůbec nic proti skvělým hereckým výkonům mých oblíbenců, ale pan režisér se neodvážil zařadit vyšší než druhý rychlostní stupeň a taková jízda by mne nedokázala uspokojit ani v kokpitu formule 1 na okruhu v Silverstone. (09.10.2012)

Jeden musí z kola ven je brilantním chirurgickým řezem spletitou sítí tajných služeb na začátku sedmdesátých let. Cokoliv, co by odvádělo pozornost jinam, třeba vnitřní prožitky nebo akční pasáže, Alfredson účelově ignoruje a naopak nitku po nitce odkrývá tehdejší fungování tajných služeb. Špióni tak již nejsou zapálenými vlastenci, ale brilantními hodináři svých vlastních lží, a v tomto bodě film selhává. Tvůrci se nechali příliš pohltit svou vlastní zápletkou a vyignorovali mnohem závažnější otázky té doby, ať už je to paranoia dvojitých agentů, tak jak to dokázal Spielbergův Mnichov, či širší kontext samotné rozvědky. Oproti tomu tím vším, čím chce film být, je dokonalý po všech strankách. Mně to však nestačí. (13.09.2012)