Nicolas Le Floch
Série(6) / Epizódy(12)
Obsahy(1)
Francouzská televizní tvorba se konečně může pochlubit sérií vynikajících historických detektivek, které vznikly podle literární předlohy Jean-Francoise Parota. Příběhy plné intrik, napětí, podlostí a vášně nás zavedou do Francie osmnáctého století, do období vlády Ludvíka XV. a jeho milenky Madame de Pompadour a do začátku vlády Ludvíka XVI.
Hrdinou desetidílné série je markýz de Ranreuil alias Nicolas Le Floch, vysoký policejní důstojník, který řeší ty nejdelikátnější případy ohrožující bezpečnost Francie, ale často i čest samotného panovníka či jeho nejbližších.
Kvalitní scénář a producentský rozmach, co se týče hereckého obsazení, kostýmů, dekorací a působivých exteriérů (natáčelo se v Mans, Senlis a na zámku ve Versailles), přinesl tvůrcům zasloužený úspěch nejen ve Francii a v evropských televizích, ale např. i v Japonsku a Rusku.
Hlavní roli Nicolase Le Flocha hraje charizmatický Jérome Robart, kterého diváci České televize znají např. ze seriálu Reportéři.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie používateľa laepus k tomuto seriálu (2)
Nicolas Le Floch (2008)
Viděn a hodnocen jen druhý díl první série. Minulý týden přečtena knižní předloha, dnes jsem si tedy dal filmovou (televizní) verzi. Změn pochopitelně doznala, někdy větších (vztahy jednotlivých postav) jindy menších, ale je to obstojná dívatelná televizní detektivka ve stylu detektivka Murdocha - žádné honičky, žádné DNA, plno vodítek a náhod, které pomůžou; celkově zabaleno do příjemnoho vizuálu s nevtíravou hudbou (někdy znějící jak z Červeného bedrníka) a okořeněno občasným vtípkem a hláškou - zkrátka klasika. Le Floch je sympaťák až na půdu a závěrečná minutka u krále mě příjemně rozesmála. ()
L'énigme des Blancs-Manteaux (2008) (S01E02)
Minulý týden přečtena knižní předloha, dnes jsem si tedy dal filmovou (televizní) verzi. Změn pochopitelně doznala, někdy větších (vztahy jednotlivých postav) jindy menších, ale je to obstojná dívatelná televizní detektivka ve stylu detektivka Murdocha - žádné honičky, žádné DNA, plno vodítek a náhod, které pomůžou; celkově zabaleno do příjemnoho vizuálu s nevtíravou hudbou (někdy znějící jak z Červeného bedrníka) a okořeněno občasným vtípkem a hláškou - zkrátka klasika. Le Floch je sympaťák až na půdu a závěrečná minutka u krále mě příjemně rozesmála. ()