Réžia:
Agustí VilaScenár:
Agustí VilaKamera:
Neus OlléHudba:
Alfons CondeHrajú:
Emma Suárez, Eduard Fernández, Martina García, Geraldine Chaplin, Alex Brendemühl, Àlex Batllori, Anna Ycobalzeta, David Vert, Fermí Reixach, Marcos Franz (viac)Obsahy(1)
Vo svojom iba druhom celovečernom filme ponúka Augustí Vila portrét dysfunkčnej rodiny, kde každý jeden člen nie je schopný a ochotný čeliť svojim problémom: sexuálnym frustráciám, pocitu viny či chorobe. Dráma o vzťahoch, spoločnosti a o tom, čo je pod povrchom v rodine „z dobrých pomerov", však obsahuje aj momenty čierneho a niekedy až absurdného humoru. (MFF Cinematik Piešťany)
(viac)Recenzie (19)
Neskutočne depresívny snímok, po ktorom sa človek cíti ešte mizernejšie ako obvykle. Vačšinou dávam filmom , kde je akýmkoľvek surovým sposobom zabité zviera odpad, tentokrát to neurobím len z toho dovodu, že diváka by scéna so zrazeným diviačikom mohla donútiť k zamysleniu, či je naozaj nutné správať sa k zvieratám a životnému prostrediu tak nekompromisne a bezohľadne a neustále sa stavať do role boha, ktorý má právo rozhodovať o živote a smrti. To, čo sa dialo všetkým členom rodiny je v dnešnej dobe žiaľ celkom bežnou záležitosťou, teda až na starých rodičov, tí sa bežnému priemeru svojou šialenosťou trochu vymykajú. Každý jeden zo zúčastnených trpí určitou formou osamenia, frustrácie a strachu a tieto emócie si ventilujú svojsky, hlavne však ubližovaním svojim blízkym, či v prípade mladého Luisa, sebe samému. Celkove film reflektuje dnešný svet ako smutné a osamelé miesto, i keď žijete v kruhu rodiny, pretože sa ľudia či už vedome, alebo nevedomky, sami izolujú od všetkého čo im je prirodzené a trávia svoje životy v akomsi umelo vytvorenom vákuu, prostom lásky, porozumenia a pochopenia. Obaja mladí naviac dosť typicky riešia svoje problémy buďto drogami, alebo násilím a sexom. Priala by som si, aby to všetko nebolo tak veľmi reálne a bežné... ()
Snímka, ktorá ťaží viac z naturelu ŠPAnielov, ich horkokrvnosti, temperamentu a rýchlej reči než z kvalít scenára tak vychváleného Geraldinou Chaplinovou. Je bizarná, chvíľami až zahanbujúco amatérska a v konečnom výsledku budí dojem výživnej, ale rýchlo zabudnuteľnej jednohubky. Opakovane sa mi tak potvrdilo, že vo Varoch a v rámci ich ozvien sa treba zamerať na mimosúťažné sekcie. ()
Za hlavní cenu MFFKV pro tento film jsem velmi rád, už jen kvůli Emmě Suárez. Přístup "kondenzované reality", která nemá podávat prvoplánově komediální obraz, a přesto se k němu dostává, ukazuje podle vlastních slov režiséra "nemožnost tragédie" a úsměvnou absurdnost lidského pachtění. Komedie postavená na velmi zajímavém teoretickém východisku funguje pro komedii velmi vzácně jak v teorii, tak i v praxi. ()
Mam rad filmy o ne zcela normalnich lidech a v tomto filmu tuto realii splnili uplne vsichni. Dohromady vsichni pusobi az absurdne (nedalo mi nevzpomenout na Bunuela), pokud rozdelim film na jednotlive casti, zjistim, ze vse je az moc uveritelne a svym zpusobem temer normalni (az na ta zvirata). Dobry film s dobrymi herci, Garcia opet potesila:-). ()
Sedm psychopatů onehdá - břídilové! :-) Nevím, jak správně uchopit výzvu, o kterou se snímek pokouší, ale v podstatě na něm není nic nenormálního, v životě je možno zajít, kam až si dovolíme a vše zde zobrazené se může stát, každý si svoje traumata léčíme po svém a dovedeme si svou terapii racionálně obhájit - třeba zásadovostí, s kterou matka vychovává dítě, aniž by tušila, že mu svými metodami ubližuje neporovnatelně více, než kdyby ho pleskla přes zadek. Chladně vykalkulovaná a bizarní, přesto zajímavá studie lidského soužití. ()
Galéria (14)
Fotka © MFF Karlovy Vary
Reklama