Tu to musí byť

"Jane, can I ask you something? Why did you let that architect write "cuisine" on the kitchen wall? It's silly. I know what the kitchen is." Naprosto všechno geniální. Hudba, herci, střihy, scénář, výprava.. všechno. Ale co je naprosto brilantní je kamera!! Záběr, trvající třeba 45 sekund, a nezačne nudit :) Kamera je opravdu špičková :) A všechno prostě super. Za mě 5* :) (17.09.2012)

Nemôžem si pomôcť, ale pred natáčaním tohto snímku musel niekto nečakane Sean Pennovi zo zadu pritankovať, pretože tak rozprávať a jednať spomalene sa asi nedá nacvičiť. No, vidím to takto: Robert Smith z The Cure behá po Štátoch a hľadá jedného nácka. Nuda. Nedám tomu viac, ako dve len preto, že Sean Penn dostal zaucho, z ktorého sa už neprebral! (10.03.2012)

Pre road-trip (sub)žáner je charakteristický trošku iný formát a hlavne iné tempo, než som bol svedkom v tomto filme. Ono vlastne celý snímok je tak trochu "iný" a ak sa zamyslím, ani mi nenapadá, k akému filmu ho aspoň trošku prirovnať. Je však osviežujúce sledovať podobný tip filmov, ktoré vás vytrhnú z kolobehu obyčajnosti, všednosti a tuctovosti hollywoodskeho mainstreamu. Podmanivé pomalé tempo strhlo moju pozornosť a opantalo zmysly, takže ani niesom schopný napísať nejaké komplexné dojmy, či závery. Viem len, že sa mi to páčilo a Penn bol vskutku bezchybný. 80%. (17.01.2015)

Hypnotický snímek o jednom přestárlém dítěti, které se rozhodlo hledat samo sebe. Sean Penn opět rozšiřuje sbírku rolí o jednu smutnou, komickou a úchvatnou. A když Pennův Cheyenne otevře pusu, co slovo, to perla . Těšila jsem se na každé jeho slovo. Skvělý film s koncem, který mi do celého vyznění filmu nesedí a kazí mi dojem. Cheyenne možná dospěl, podle mě, ale za to zaplatil svou jedinečností. (03.05.2012)

Ujeté abstraktní pojednání o bilancování rodinných vztahů, které jednoho dne dohoní každého - dokonce i zásadového rockera, který zamrznul v letech své největší slávy, oproštěn jen od smrtonosných zlozvyků své branže, nikoli však image. Mlčky, nebo s pisklavým smíchem naslouchá všem, kdo mají potřebu se svěřit a na oplátku utrousí upřímně a přemýšlivě něco málo ze svého pohledu na svět. Stereotyp všedních dní, narušený smrtí otce, vyvolá zpětný pohled na jejich vztah a náhlou potřebu dokončit celoživotní pátrání po jednom z mála žijících, kteří nesli spoluzodpovědnost za vytetovaná čísla na levých předloktích. Nezatížen zaslepenou pomstychtivostí a nenávistí kráčí vstříc vlastnímu zmoudření, aby na konci své cesty konečně dospěl a zapálil si svou první cigaretu... Neobvyklé zpracování tématu mělo za následek i moje neobvyklé posuzování - po prvotních rozpacích, kdy jsem tipovala Todda Haynese na režisérské židli, jsem si přestala klást zbytečné otázky a prostě se jen dívala - a nebylo to zlý. (24.04.2012)