Rodina je základ státu

Nic není černobílé, ale hranice mezi přijatelným a nežádoucím existovat musí. I proto je konečný verdikt přijatelný, protože provinilec s ním nutně musel počítat už od začátku. A Sedláčkův film je právě o tom spění k nevyhnutelnému, o jednom velkém nádechu před skokem do vody, který dává prostor zaměřit se na skutečné životní hodnoty a letmo se ohlédnout za již vykonaným. Je uměřený, spíše neveselý, ale velmi lidský, silný a aktuální, a právě v tom tkví jeho největší síla. (04.03.2012)

Doposud nejtrefnější pojmenování české současnosti v českém filmu. Všechna nasranost a znechucenost světem podaná s velkou grácií a vtipem (čili anti-Vorel a jeho odpudivý Miliardář). Pasáž, kdy se otcové rodin osaměle opíjejí, je jako Intimní osvětlení po 45 letech. Jinak mám moc velkou radost, že se Robert Sedláček nezakopal v poloprofesionalismu a poloamatérismu, na němž postavil Největšího z Čechů. (22.09.2011)

Komu se libila Pravidla lzi, bude s timhle filmem spokojeny. Je v nem totiz hodne patrny stejny rukopis Roberta Sedlacka, ktery si vybira opravdu zajimava temata. Dokonce opet obsadil Evu Vrbkovou a Igora Chmelu, za coz jsem moc rada. Atmosfera je misty hodne stisnena (zvlast scena se psem je drsna), misty se ale prekvapive nasmejete. Dialogy pusobi lehce zpomalenym a jednoduchym dojmem, ale libi se mi na nich ta prirozenost a uprimnost, coz byl nezpochyby ucel. Oproti Pravidlum se tohle zda vic akcni (objevi se i honicka s policii) a vtipnejsi (zvlast navsteva byvalych spoluzaku, duo policistu Taclik/Budar), ale zanecha to ve vas velmi podobne pocity. (09.06.2012)

Tentokráte stručně: nevtíravě trefná (civilní) reflexe současné doby aneb R. Sedláček se scénáristicky definitivě našel a režisérsky (téměř) dozrál resp. se opět posunul o další (rázný) krok kupředu a já se již teď (upřímně) těším na další jeho počin(y). S osobním (subjektivním) dovětkem na závěr: v záplavě všech těch (nejen) „Hřebejkovsko-Šabachovských“ vzpomínek na léta (ne)davno minulá (totality), působí toto dílko jako osvěžovač vzduchu Brise. To není výtka směrem k dotyčným a zpochybnění jejich (nesporných) kvalit, ale holé konstatování. A potom, že nejde sáhnout po aktuálním tématu a inteligentně se s ním popasovat. Nedoceněný Robert Sedláček je vskutku mistrný to pozorovatel současné doby a vnímavý divák (si) tohle vše (pro sebe) dokáže poodhalit a (d)ocenit. Až se mu podaří vychytat i těch posledních pár „mušek“, dočkáme se (resp. někteří z nás) silného snímku. Že to přijde, ani na okamžik nepochybuju. Otázkou pouze zůstává, kdy se tak stane. Pokud by i ten zůstal nedoceněný, překvapivé to (pro mě) nebude. Líto by mi to však bylo a to VELMI. p.s. to, co tu předvádí ústřední duo I. Chmela – E. Vrbková, tomu (já) říkám skutečné herectví. Naprosto přirozené výkony, kdy divák nemá pocit, že sleduje film. Nepřemýšlí, co vše mu překáží v plné soustředěnosti, neošívá se v křesle nad jejich (nechtěnou) trapností, přehráváním.... a nechává se (rád) dotyčnými a snímkem samotným vést. Vypadá to zcela jednoduše, ale upřímně, v kolika případech jsme tohoto svědky?! 85% (04.04.2012)

Nepřipadalo mě to ani jako drama ani jako Road movie. Zdlouhavé a nudné, pro mne žádný záchytný bod. Jako kritika společnosti? To snad ani ne. Pseudomoravština mi lezla na nervy, povídání mezi děvčaty či chlapská debata v garáži působí nepřirozeně. Možná skrytá genialita, která mi totálně unikla ...? Ovšem závěrečné titulky - ty se povedly!! :o) Třeba to vyjde napodruhé. (27. 4. 2014) Tak jsem si dala více méně nedoproveolné repete. S odsupem času nesoudím film tak přísně, ale stále se mi zdá, že klouže hodně po povrchu. Z původní jedné hvězdičky navyšuji na neutrál.(17. 4. 2019) (27.04.2014)