Cosmopolis

Pattinsona teda opravdu nemám ráda, ale jak jsem se už párkrát přesvědčila, tak hraje v zajímavých filmech, proto jsem dala šanci i tomuhle. No, vydržela jsem asi tak hodinu a dál už ani minutu, tak pitomej film už jsem dost dlouho neviděla. Tam nebylo vůbec nic, ani děj, ani zápletka. To se teda jen tak nevidí. 1* (09.08.2013)

Opsat knižní dialogy a natočit je stereotypní metodou záběr x protizáběr nestačí. Excentrických momentů je pár a vyznívají spíš sebeparodicky, závěr už je vysloveně verbální průjem. I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí. Ani zoufale necharismatického Pattinsona, kterému člověk neuvěří ani tu dekadentní nudu. (08.07.2012)

Film tak nevyzpytatelný, že v celkovém rozporu mezi mluveným slovem a činy překvapí i zmínka o pozvánce na oběd, kterou příští záběr skutečně zastihne v bistru, protože konkrétní se zde mění na abstraktní a naopak. Těžce stravitelná, nezáživná, ale zároveň magnetizující studie úpadku, určená pro ty, co vědomě žijí ve své hlavě... (14.11.2013)

Evropský artový film převlečený do hábitu americké akční podívané (soudě dle traileru) - nebýt nadšeného projevu Jakuba Felcmana (Ostrava-Kamera-Oko) před projekcí, asi bych zůstala znuděná a mnohem kritičtější... ale příběh vzniku tohoto filmu (který si nedovolím převyprávět) mu přidal na atraktivnosti. // Cyberpunk a život jednoho citově vyprahlého boháče, který si "užívá" svého luxusu na úkor ostatních - protože zákonitě když někdo má, druhému chybí. A když má někdo hodně, nasere celou společnost. // Jestli vás film bude nudit, jeho dialogy otupovat a atmosféra vám bude připadat těžkopádná, pak je to dobře - pronikli jste do života Erica Packera. (23.09.2012)

Cronenberg ve své další adaptaci literární předlohy předkládá zvráceně uhrančivý pohled na dekadenci kapitalismu zosobněného mladým finančním géniem. Svět viděný ze sedadla limuzíny je redukovaný na neustálé utvrzování vlastní moci a slasti z kontroly. Jednotlivé zastávky a jednání fascinují svou absurditou, když se spájí zcela virtuální sféra čísel a informací s groteskně reálnou tělesností a pudovostí postav. Hledání smyslu a motivací je zde nutně odsouzeno k marnosti, protože vše podléhá pouze rozmarnému postoji "because we can". Proto také masová demonstrace vyvolá maximálně lehké hnutí brvou, zatímco věci jako diagnóza asymetrické prostaty, výkyvy čínské měny či nepodmanitelnost nové manželky, které nelze zasadit do jasně definovaných grafů a struktur, vedou k dalekosáhlému rozkolu. Přes hrstku silných a významově košatých scén zůstává filmová "Cosmopolis" jen načančanou ilustrací, která trpí výraznou nadmírou textu. Ve výsledku tak funguje spíš jako příliš dlouhá upoutávka na literární předlohu než soběstačný film. (23.06.2012)