Cosmopolis

Dobré filmové adaptace knih dokážou zachytit myšlenku a atmosféru, aniž by trvaly na zachycení sebemenší události a na každé postavě. Cronenberg zachycuje temnou stránku a využívá všechny limity svých herců. Každou postavu má výborně připravenou zejména tu hlavní - Pattinson. Prostředí světel a obrazově extravertním duchu Drive. K zamyšlení jako u Only God Forgives. Cronenberg se pohybuje ve své pevné kostře svých známých, nebo neznámých děl v progresu konverzačního filmu, který se nesnaží diváka oslovit pro marginální a stabilní děj, ale pro filozofickou představivost. Cronenbergův motiv tělesného utrpení na hranici rozkoše. „Upálit se na protest není originální - je to jen přivlastnění si cizího činu“ (14.10.2012)

Opsat knižní dialogy a natočit je stereotypní metodou záběr x protizáběr nestačí. Excentrických momentů je pár a vyznívají spíš sebeparodicky, závěr už je vysloveně verbální průjem. I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí. Ani zoufale necharismatického Pattinsona, kterému člověk neuvěří ani tu dekadentní nudu. (08.07.2012)

Pattinsona teda opravdu nemám ráda, ale jak jsem se už párkrát přesvědčila, tak hraje v zajímavých filmech, proto jsem dala šanci i tomuhle. No, vydržela jsem asi tak hodinu a dál už ani minutu, tak pitomej film už jsem dost dlouho neviděla. Tam nebylo vůbec nic, ani děj, ani zápletka. To se teda jen tak nevidí. 1* (09.08.2013)

Cronenberga chytl filozofický průjem, tak zavzpomínal na své prvotiny Stereo a Crimes of the Future a řekl si, že znovu zkusí upozadit vizuální formu a raději diváky pořádně otrávit těžko stravitelnými dialogy s rádoby mohutnou filozofií mezi řádky. Nezakrývám fakt, že abych Cosmopolis skutečně pochopil, musel bych jej vidět vícekrát, přesto si ale myslím, že prolbém je jinde. Řadu myšlenek o kybernetické a emocionálně vymřelé společnosti plné čísel, peněz a nadbytečných technologií jste schopni vstřebat i napoprvé, ovšem ony myšlenky nepůsobí podnětně, zajímavě, postrádají jakýsi "aha!" efekt, nevybouzí k dalšímu přemýšlení o problému, nevzbouzí divácký zájem a zkrátka jen nudí. Z povinnosti si odšrtáváte dialogy, které smysl dávají a zíváte u těch, jejichž význam vám uniknul, takhle si film svého oblíbeného mistra nepředstavuji... 4/10 (12.10.2012)

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)