Cosmopolis

Cronenberg dostál svojej povesti a opäť prišiel s maximálne sugestívnym snímkom. Akúkoľvek tému sa tento chlapík rozhodne vo filme spracovať, vždy ide so svojím osobitým, nezameniteľným prístupom až na koreň veci. Zoberme si napríklad, čo dokázal spraviť a ako zaujímavo svojsky rozobrať tému mafie a podsvetia vo filme Prísľuby z Východu (2007) alebo tému vplyvu médií (Videodrome) a pod. V tomto snímku si zobral na paškál svet bohatých, tok peňazí, vrchol a pád z tohto sveta s následným rozborom tejto situácie a tlakom na jedinca so všetkým tým hnusom a bizarnosťou.... a to všetko až do úplného konca. Čo sa týka Patizóna, spočiatku mi trocha vadil (subjektívne, ešte sa celkom nezbavil Tvajlajtovej nálepky), ale neskôr som si zvykol, no aj tak, poznám veľa iných hercov, čo by sa sem hodili lepšie ako on. Čo sa týka kamery a vizualizácie, jednoducho paráda, u Cronenberga ide síce o niečo nové, ale tu to bolo nadmieru potrebné. Kontrast medzi oboma svetmi tak dosiahol úplne iný rozmer. Zároveň však chápem aj to rozporuplné hodnotenie, na Cronenberga treba mať náladu, adekvátny duševný stav a príhodný čas, jeho filmy sa nedajú pozerať kedykoľvek, to nemá potom ten efekt. Ja som maximálne spokojný, ďalšia kvalitná vecička s puncom originality ala Cronenberg. 85/100 (09.02.2015)

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

Pattinsona teda opravdu nemám ráda, ale jak jsem se už párkrát přesvědčila, tak hraje v zajímavých filmech, proto jsem dala šanci i tomuhle. No, vydržela jsem asi tak hodinu a dál už ani minutu, tak pitomej film už jsem dost dlouho neviděla. Tam nebylo vůbec nic, ani děj, ani zápletka. To se teda jen tak nevidí. 1* (09.08.2013)

S dílem Davida Cronenberga se zájemci měli možnost seznámit více na výstavě, kterou hostila Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu David Cronenberg: Evolution. Mezi skalní příznivce se nepočítám, nicméně již od dob Crashe tuto persónu vnímám, ale nikdy jsem si ho nijak zvlášť neoblíbila. A jaké je tedy Cosmopolis? Obyčejné. V kontextu Cronenbergovy tvorby nijak zvlášť alarmující, nijak zvlášť objevné. Ale jeho zjevně oslovila spolupráce s Robertem Pattinsonem a tak jsme se dočkali ještě Map ke hvězdám... (29.10.2016)

Bezpochyby nejlepší Cronenbergův film a nejspíše i nejvíce nepochopený, což je podivuhodné, vzhledem k tomu, že se jistě nejedná o dílo interpretačně nějak zvlášť obtížné - vede mě to k úvaze, kolika uživatelům se něco líbí nebo nelíbí, aniž by věděli proč. Věty jako Marigoldovo: "I když se mi v zásadě líbí, co film říká, formu Cronenberg neobhájí," uzavřené v komentáři čímsi o "dekadentní nudě", ani bezradné náznaky, že je sde jakési "sdělení, že nám nic sdělováno není", jak tady píše kupříkladu Matty, mě utvrzují spíše v podezření, že pro mnohé je jejich hranice diváckých schopností něčím, s čím se příliš nedokáží smířit. NÁZOR, to je samozřejmě něco, co si nikdo nesmí odpustit, i kdyby se při jeho formulaci měl vařit ve vlastní šťávě. Ostatně ti, co chápou, mi jistě dají za pravdu. (14.07.2015)