Cosmopolis

Cronenberg dostál svojej povesti a opäť prišiel s maximálne sugestívnym snímkom. Akúkoľvek tému sa tento chlapík rozhodne vo filme spracovať, vždy ide so svojím osobitým, nezameniteľným prístupom až na koreň veci. Zoberme si napríklad, čo dokázal spraviť a ako zaujímavo svojsky rozobrať tému mafie a podsvetia vo filme Prísľuby z Východu (2007) alebo tému vplyvu médií (Videodrome) a pod. V tomto snímku si zobral na paškál svet bohatých, tok peňazí, vrchol a pád z tohto sveta s následným rozborom tejto situácie a tlakom na jedinca so všetkým tým hnusom a bizarnosťou.... a to všetko až do úplného konca. Čo sa týka Patizóna, spočiatku mi trocha vadil (subjektívne, ešte sa celkom nezbavil Tvajlajtovej nálepky), ale neskôr som si zvykol, no aj tak, poznám veľa iných hercov, čo by sa sem hodili lepšie ako on. Čo sa týka kamery a vizualizácie, jednoducho paráda, u Cronenberga ide síce o niečo nové, ale tu to bolo nadmieru potrebné. Kontrast medzi oboma svetmi tak dosiahol úplne iný rozmer. Zároveň však chápem aj to rozporuplné hodnotenie, na Cronenberga treba mať náladu, adekvátny duševný stav a príhodný čas, jeho filmy sa nedajú pozerať kedykoľvek, to nemá potom ten efekt. Ja som maximálne spokojný, ďalšia kvalitná vecička s puncom originality ala Cronenberg. 85/100 (09.02.2015)

Zachycení necelých dvacet čtyři hodin trvajícího sebedestruktivního pádu jednoho muže, jednoho archetypu, jednoho myšlenkového světa. Touha po získání a pochopení abstrahované čiré moci, procházející skrze bohatství samo o sobě, touha předvídat, ovládnout a žít v budoucnosti, užívat si díky svému postavení primitivní pocit nadřazenosti a síly bez soucitu s okolím. To vše se hroutí po uvědomění si, že budoucnost se ovládnout nenechá a že smrt čeká na každého bez rozdílu. A ta nakonec Erica Packera stihla ne jen za to, jak žil, ale hlavně za to, jak myslel. Film je nadprůměrné věrným zpracováním své předlohy, což je pozitivum i negativum. Nevýhodou je pro ty, kteří knihu nečetli - pak se pro ně film asi změní ve sled scén pochopitelných jen náhodou, respektive ani náhodou... Nedá se příliš vytýkat ani to, že by film nezachytil všechny myšlenky tištěné předlohy, v tom je zkrátka limit snad všech filmů založených na jakékoliv knize. R. Pattinsona jsem v žádné větší roli dosud neviděl, a proto můžu objektivně říct, že snímku nijak (zvlášť) na kvalitě neubírá. (05.09.2012)

Není to zrovna zábavná podívaná, ale rozhodně se COSMOPOLIS vyplatí vidět. Už jenom pro svoji jinakost. Taky díky Patizónovi (kolikpak vyděšených fanynek znechuceně odcházelo z kina? :D), který předvádí nejlepší výkon ve své dosavadní kariéře. Přiznám se, že jsem v první polovině trochu klimbal, některé teoretizující dialogy byly únavné, ale zlomilo se to. V podstatě neextstující vztahy (s vyjímkou manželky a toho dědouška) brání jakékému sympatizování s postavami. Hudba, kombinující Shoreovi skladatelské schopnosti s elektronickým uskupením Metric, je místy až hypnotická. Není to uspokojivý snímek a dělá to schválně. Možná proto se mi docela zamlouval. Rozhodně si ho dám ještě jednou, čím víc nad ním přemýšlím, tím víc mi ta odtažitá cesta k holiči příjde zajímavá. (01.10.2012)

S dílem Davida Cronenberga se zájemci měli možnost seznámit více na výstavě, kterou hostila Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu David Cronenberg: Evolution. Mezi skalní příznivce se nepočítám, nicméně již od dob Crashe tuto persónu vnímám, ale nikdy jsem si ho nijak zvlášť neoblíbila. A jaké je tedy Cosmopolis? Obyčejné. V kontextu Cronenbergovy tvorby nijak zvlášť alarmující, nijak zvlášť objevné. Ale jeho zjevně oslovila spolupráce s Robertem Pattinsonem a tak jsme se dočkali ještě Map ke hvězdám... (29.10.2016)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)