Třetí poločas

Začalo to jako pohádka..avšak když se princezna octla v nesnázích, z prince se vyklubal egoistický a sebestředný kretén. S hlavní postavou (kterou bohužel nebyla Carice, jak jsem původně myslela) jsem měla obrovský problém. Možná bych byla chápavější, kdyby šlo o muže, který se s rakovinou své ženy vyrovnává "po svém". Ale vzhledem k tomu, že ji podváděl už před nemocí, tak pro to omluva neexistuje - prostě to byl sobec, který své ženě po amputaci prsa řekne "nevypadá to pěkně" a ihned se vrhá do náručí prsaté malířky. Spíš než ztráta ženy jej trápilo, že si nemůže sáhnout na dvě prsa. Jakmile se s hlavní postavou nemůžete ztotožnit, opravdu těžko se vám film dostává pod kůži. Každopádně přestože je film neskutečně rozčilující, je kvalitní - skoro jako podle reálného scénáře. Narozdíl od jiných citových ždímaček je docela autentický a důvěryhodný. Jen mě mrzí ta odtažitost příběhu - celé to na mě působilo dost chladně a rozhodně bych dala přednost tomu, kdyby se děj soustředil na postavu Carmen - její emoční rozpoložení, humor ve vypjatých situacích nebo to, jak se vyrovnávala s nevěrou.. Bohužel, místo ní byl v centru dění Stijn a jeho úlety. (23.11.2014)

Těžko se mi hodnotí film, první jsem četla knihu a film samozřejmě neobsáhne vše, což mu ubírá na srozumitelnosti i poutavosti. V knize šlo o detailně a dramaticky popsaný osobní příběh velmi náročné zkoušky vztahu, kdy jeden z partnerů těžce onemocní. Stijn je chronický lehkovážný proutník, který sice svoji ženu a dceru miluje, ale zároveń se nedokáže vzdát požitkářství nemanželského sexu. Do toho vlítne Carmenina rakovina. Jeden by řekl, že po takové jobovce se Stijn okamžitě zcentruje, začne naplno fungovat jako opora a udrží si pod kontrolou svoje vedlejšáky. Jenže tenhle příběh napsal život a člověk se tak snadno nemění z hodiny na hodinu. Navíc závislost na jiné ženě ho uvolňuje od situace, s kterou se asi nikdo z nás nedokáže snadno vyrovnat. Útěk od nemocné Carmen k plnokrevné a milující Rose, tedy od smrti k životu, je na jednu stranu odsouzeníhodný, na druhou pochopitelný. Stijn se snaží na plné koule fungovat pro Carmen, ale psychicky sledovat krok za krokem umírání své ženy je víc, než dokáže zvládat. Tuhle roli ostatně podle mě vždycky lépe zvládaly ženy, se svým programem sebeobětování a pečovatelství. Postupně sledujeme, že krize, kterou prochází, mu pomáhá dozrát. Je to těžký příběh, v druhé půlce, kde se z romantické slaďárny prudce změní v boj o život, se na to nekouká dobře. Zpracování mi chvílemi přišlo dost televizní, ale herecky solidní, nutno dodat, že filmový Stijn je alespoň vzhledem rozhodně větší sympaťák, než skutečný Carmenin manžel, spisovatel Ray Kluun. Knižní Carmen mi ovšem přišla charismatičtější a i ostatní postavy mají v knize víc prostoru, proto všem doporučuji spíše knihu, pokud už se rozhodnete vnořit se do tak nepříjemného tématu. Otázka je, zda se do něj vůbec nořit, pokud vás tedy nežene zvědavost z konfrontace s knižní předlohou. Jedna zajímavá duchovní teorie tvrdí, že v určité fázi vývoje již nepotřebujeme hodně těžké a bolestné věci prožívat osobně, ale třeba jen jako svědci a diváci. Tak snad ještě proto. Každopádně heslo Carpe diem vám určitě tento film umocní. (29.12.2014)

Absolútne poníženie ľudskej dôstojnosti. Debilko podvádza manželku pred chorobou aj počas choroby. Kým ona sa neúspešne lieči, on šuká čo príde, ale film sa nezameriava na tento konflikt. Film to berie normálne, že 85 percent času sledujeme debilka na love. A nakoniec dobrovoľná smrť, no čo si má z toho akože človek vziať? Len hnusný pocit, (21.01.2019)

Filmy podle skutečných událostí se převážně snaží zaútočit na naše emoce, neboť tento příběh, natočený podle velmi prodávané knihy, je pro tento druh filmu přímo dělaný, tak si připravte pár kapesníků. Věřím, že kdo četl knihu, tak ho film velmi zaujme, neboť děj je s knižní předlohou podobný (nedošlo k velkým změnám, jenom kvůli zkrácení délky). Snímek táhnou sympatičtí herci v čele s Carice van Houten (nejen oblečená), dále zajímavá kamera a smutný, ale pravdivý příběh. 80 %. Knihu (Třetí poločas) jsem nečetl. (04.08.2010)

Téma umírání milované osoby, tentokrát bez obalu a překvapivě reálně a bez příkras. Hlavní hrdina (manžel) je děvkař a po celou dobu se jeho charakter nezmění, čímž sice nezískává divákovi sympatie, ale na druhou stranu se nestane kýčovitou figurkou napraveného šmejda. Film měl v mých očích hlavní problém v příliš pomalém tempu, díky kterému jsem si po hodině filmu myslel, že už bude konce, ale k mému údivu jsem byl v polovině a čekalo mě prakticky to samé ještě jednou. Přesto se jedná o působivý snímek, který prvoplánově netlačí na city, ale dokáže diváka donutit s postavami soucítit. (26.05.2013)