Red Dog - Červený pes

Tak trochu příběh z jiného soudku. Nic mě nechytlo za pačes, nic mě nedonutilo vstanout z gauče, a vím že na tenhle příběh docela zapomenu.. Je to něco jako Hacicho, akorat o dost delsi, o dost zapeklitejsi,ale za to vtipnější. Chyběli mi známější herci, tahle jsem se cítila jako u amaterskeho filmu.. Nesnažilo se to zaujmout a za každou cenu udělat obrovský dojem.. já osobně vím, co zvířata umí a čeho jsou schopná, hodnotím spíš film jako film. Co ale musím pochválit je způsob natáčení, efekty a kameru. Mám zvířátka ráda, ale tohle mě zkrátka úplně nepohltilo. (25.04.2012)

Film, který má několik plusů a několik mínusů. Pochválil bych zejména krásný vizuál, krásnou Rachael Taylor a námět založený na skutečné události. Velkou vadou filmu je, že dost nudí, že je zaměřený na pejskaře (tím já nejsem) a že moc nefunguje ani jako drama ani jako komedie. Mně osobně tam chyběly emoce a trochu víc děje. Přece se nemůžu nudit u filmu, který nemá ani 90 minut, ne? Lehký nadprůměr = 55% (29.10.2015)

Emočně útočné (vyděračské) tak akorát, i když párkrát to bylo na hraně... Tenhle zrzoun sice není plyšový hezoun tak jako Hachiko, ale jednou dvakrát bych si jej pohladil. Během posledního roku jsem viděl dva filmy s hlavním psím hrdinou. Dalších deset let nechci psa ve filmu ani vidět. Nanejvýš v nějakém příběhu z čínské čtvrti... (17.01.2013)

Dojemný až smutný příběh jednoho fantastického psa. Tento film je zajímavý tím, že většinu děje tvoří minulost neboli vyprávění, které se střídá s přítomností. Dalo by se říct, že se ve filmu stalo jen to, že místní lidé vyprávěli o Red Dogovi krásný příběh, vše ostatní už se stalo a je minulostí. Musím ale říct, že Kriv Stenders vytvořil hezkou, leč trochu smutnou podívanou. Obecně filmy se zvířaty v hlavní roli nedopají moc vesele, Red Dogem nevyjímaje. Přesto se mi film líbil a nechal mě celou dobu viset na obrazce a čekat co ještě tento skvělý pes dokázal. Dávám 80% - čtyři hvězdy. (03.09.2012)

Už u mačkání první slzy si člověk uvědomí, že sleduje o stupeň kvalitnější emocionální masírku, než je většina ostatních podobných zvířecích příběhů. Může za to neokoukané prostředí australského severozápadu, syrovost děje s minimem kýčovitých prvků a především perfektně vykreslená povaha hlavní zvířecí postavy. Takovéto zobrazení charakterových vlastností se leckterým režisérům nepodaří ani u lidí, natož u zvířat. A propos: Možná to je v Austrálii běžné, ale o sebevraždě spáchané tak, že se nechá dotyčný sežrat od žraloka, jsem ještě neslyšel, nebudu více prozrazovat, pro mě to byla nejdojemnější scéna celého filmu. (19.11.2012)