Onna šindžuó no fukušú

Aj tu bola teta, ktorá nevedela čo so sebou, keď ju more vyplavilo na opustený ostrov s 5 skôr vyplavenými rybármi. Ale tak, dvaja z nich sa ukázali byť gentlemani, a teta sa mohla ako "perlová kráľovna" pomstiť, t.j. dosiahnuť spravodlivosť a tak. (07.05.2010)

"Revenge Of The Pearl Queen" je zlomový film pro japonskou kinematografii, neboť odemkl dveře vedoucí na cestu k erotické produkci a započal éru snímků, které lákaly na "nahotu" (přesněji řečeno v prvních letech pouze na spoře oděná ženská těla či nahá záda). Příběh převzatý ze tři roky starého koprodukčního snímku Josefa von Sternberga "Anatahan" (který vycházel z reálné události z konce druhé světové války o dvanácti mužích bojujících na opuštěném ostrově o jednu ženu) je nasazen na kriminální zápletku o snaživém úředníkovi, který se stane obětí zlotřilého plánu svého nadřízeného, a jeho snoubence, která uvízne na tropickém ostrově s pěticí trosečníků. Dobově naivní vyprávění s přemírou tradičních hodnot (vítězství dobra nad zlem, závěrečné ustanovení heterosexuálních párů i v případě vedlejších postav) a uměle vršených zvratů je jen zástěrkou pro hlavní atrakci filmu. Tou byla pin-up girl Mičiko Maeda angažovaná do role snoubenky, která v cca dvacetiminutové části z tropického ostrova předvedla na kinematografii té doby extrémně dráždivé a odvážné scény, když se ve smyslných pozicích probírala na písečné pláži, koupala se v bikinkách a posléze nahoře bez (s rukama zakrývajícíma prsa) unikala sexuchtivým trosečníkům. Film se stal okamžitou senzací, z Maedy udělal hvězdu a inicioval vlnu filmů o ženských potapěčkách, kde přednosti tohoto snímku byly předsazeny před vše ostatní. (08.05.2010)