Farba citov

krásný film, zcela po zásluze několikrát nominovaný akademií, o tom, jak Lincoln přes všechnu svoji snahu nedokázal rasismus a otroctví vytlačit tak, aby přestalo existovat, dokonce po sto letech od těch tragických událostí, které otřásly celou Amerikou. Aneb perfektní příklad stoprocentně odvedené práce v sekci Film, který nám má něco říct, jak po herecké stránce, tak po stránce příběhové, která se sice skládá jenom z mnoha minizážitků otrokyň, ehm služek u rozmazlených a zcela normálnost postrádajících paniček mississippských, ale ty jsou tak umně svázány hlavní dějovou linkou, že to vůbec není chyba a dává nahlédnout do kuchyně (někdy doslova) amerického nejznámějšího zneužívání lidí v historii. U některých scén mrazí, u některých zase na řadu přichází vtip, ale je úžasné, jak si přes všechny ty problémy dokážou hrdinky udržet svou identitu, i za cenu vysokých ztrát. Již vzpomenutý herecký ansámbl je do jedné bez chyby, Emma Stone je jako obvykle naprosto okouzlující i když zase hraje tu svou klasickou roli - co na srdci, to na jazyku. Samotné černošky pak vyrážejí v některých případech dech. A líbilo se mi, že i když je strana bílých tentokrát rozhodně ne ta hodná, vždy se našli lepší lidé i mezi nimi. Bůh ale odpust těm, co se chovali jako Hilly a vymýšleli co jen mohli, aby ponížili a zničili lidi jako oni sami. Těžko pochopitelné, ale tyhle věci vždy byly, a není rozhodně jisté, že už nebudou. A nakonec snad jen: krásný film 5 :) (04.05.2012)

60. léta, Mississippi, to byly časy: Afroameričané ještě byli negři, od otroků to dotáhli na služebnictvo a bílí zaměstnavatelé oplývali takovou laskavostí, že pro své služky a zahradníky nechávali stavět dokonce i speciální barevné záchody! V této osvícené době popisuje chůva a služka Aibileen životní příběh svůj i několika dalších žen. Ano, žen - homo sapiens s bimbasem totiž hrají v "The Help" zcela zanedbatelnou roli. Před lety jsem bývala velmi citlivé dítě, později slečna s vyvinutým sociálním cítěním: u každého filmu, ve kterém se ubližovalo minoritám, jsem se spravedlivě rozhořčila a bylo mi stydno za mou pleť pracovnice z vápenky. Ovšem osobně zažívaná česká multikultura v praxi postupně změnila můj postoj a momentálně je dost těžké dojmout mě osudy ubohých diskriminovaných menšin. Obvykle tato snaha o citové vydírání nejen vyjde naprázdno, ale rovnou drtivě narazí na zeď zvanou "nesnáším asociály a parazity!" Jsem teda docela překvapená, že "Černobílý svět" vytloukl z antipakážové mentální bariéry pár cihel a dokázal mé smýšlení udržet ve správné, politicky korektní rovině, tedy stranit ponižovaným černoškám a pro bělošky mít převážně pohrdání a odpor. Čekala jsem drtivější finále, méně cukrkandlové, více tragické, a místy by neškodilo zabrousit hlouběji pod povrch, také přiznat nějaká negativa nejen bělochům... přesto mi tenhle film udělal radost, koukalo se na něj vyloženě příjemně. "Eat - my - SHIT!" 75% (20.03.2012)

[imdb: 8.0/10] | me: Herecký koncert, ktorý neuveriteľne emotívne a pútavo ukazuje zložitosť a komplikovanosť americkej "farebnej" histórie. Je to silný film, ktorý má veľkú filmársku aj ľudskú hodnotu. Je skvelo vyvážený - úsmevné pasáže veľmi elegantne striedajú ťažké a bolestivé situácie ... Je to proste film odzrkadľujúci pestrofarebné životné momenty bez príkras využívajúc dokonalé herecké výkony k dosiahnutiu krásneho filmového zážitku. Klobúk dole. Your eggs are dying. Would it kill you to go on a date? (17.02.2012)

Mrzí ma, že u nás nevieme o našej minulosti nakrúcať takto krásne filmy. Formálna stránka učebnicovo dokonalej hollywoodskej filmárčiny je tu iba prostriedkom k rozprávaniu kuriózneho príbehu, ktorý má obzvlášť dnes, s Barackom na americkom tróne, obrovskú váhu a historickú hodnotu. Perfektne vybraní, oblečení a vedení herci - v podstate čo postava a herecký výkon, to čerešnička na torte - bez potreby vrieskať, dramatizovať a depresiť. Či ako film sa hrať na veľkú hĺbku. The Help je od základu hlboký svojou story. A úžasný jej jemným podaním. Skôr iba "z povinnosti” som išiel na ‘ten oscarový fabrikant, plný hysterických ženských, a rasových problémov, ktoré sa ma netýkajú’ - a dostalo sa mi najmilšieho filmového pohladenia za posledný rok. Celá sála smrkala. (26.01.2012)

Český název je diagnóza. Přesně tak, černobílý svět, až do té míry, že pokud by člověk chtěl rýpat, mohl by psát cosi o politické korektnosti přecházející do invertovaného rasismu: bělošky jsou hloupé, povrchní, neschopné citového i praktického života. Černé služebnictvo připomíná jakési super-ego, moudré, laskavé, hloubavé, rodičovské, zastávající všechny funkce, jež sociálně "nadřazeným" schází. Zajímavé je i to, kdo ve filmu není "rasistou" - vedle hlavní hrdinky jsou to postavy buď enormně blbé (Celie) nebo nemocné (stará Holbrooková), nebo absentující (muži, zřejmě... někteří). Je jasné, že to není tvůrčí záměr, že Tate Taylor sledoval bohulibé cíle, ale jak nás učí historie - černobílé světy občas mimoděk podvracejí sebe samotné, až přílišnou snahou po jednoznačnosti (viz můj oblíbený socrealismus). Černobílé světy si vyžadují i značně konzervativní formu, usedlé charaktery a velmi omezenou schopnost reflektovat problémy. Tenhle film nereflektuje podstatu rasismu, ale spíš zjednodušenou snahu současné "bílé" civilizace kultivovaně pojmenovat staré křivdy. Není pochyb o tom, že kdyby byl tento fenomén zjednodušitelný na úroveň, na jaké ho zobrazuje Taylorův film, byl by dávno vyřešený. Ale beru Černobílý svět takový, jaký je - v jádru příjemná, kultivovaně natočená pohádka o souboji dobra se zlem, opentlená něčím z brevíře mouder našich babiček a artritickým sentimentem. Díky epizodě s hovnem, snaze o trochu drsnější momenty a docela příjemnému tempu hodnotím o hvězdičku víc než usmrkanou sentimentální Havaj Děti moje. V jádru jde ale o zcela totožné typy filmů. Sestrojené k sebe-vykupitelskému dojetí a otupělému zapomnění. Kulturní symptom. (22.01.2012)