Musíme si pohovoriť o Kevinovi

Musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že jako antikoncepce nemá Kevin soupeře. A soupeře nemá v současném playlistu kin ani celý film, navíc u jistých osob by se dokonce skutečně dalo debatovat nad tím, kam že daly letošní poroty oči... No nic, ke mně si Kevin cestu našel a dobře udělal, protože pro něj mám přichystaných pět červených parád. Především za dokonalé vykreslení ne zrovna populárních pocitů zmaru, beznaděje, zklamání a smutku. Tolik zhacených falešných nadějí bych nespočítal ani za celou dobu, co umím psát milostné dopisy. Tleskám tvůrcům a zvláště pak kinu Centrál, že se odvážilo učinit další krok, který jej činí výjimečným. (06.04.2012)

Ugh... psychologická antikoncepce v podání Lynne Ramsay teda umí pěkně nakopnout do rozkroku. Formálně naprosto úžasné dílo je negativisticky podvratné od samého začátku, kdy titulní ženská postava (Eva) zarputile trpí už při porodu. Film vypráví střídavě dvě linie: co se dělo předtím a co se děje potom. Vzhledem k okolnostem z obou linií je jasné, že ona zlomová událost měla fatální důsledky pro život Evy, která v linii POTOM čelí nenávisti okolí, samotě a lahvím alkoholu. Protože je Kevin už od útlého dětství vyjádřen jako absurdně zlý a zkažený element, je lehké odhadnout, co se asi stane; přesto divák napjatě čeká, jakou podobu bude exploze nenávisti mít a kolik pozitivních skulinek se v nepříjemné atmosféře objeví. Film je nemilosrdně krutý i ve fázích zdánlivého oddechu - když se u Kevina objeví náznak náklonosti k matce, je to jen proto, že objeví svou velkou lásku. Lukostřelbu. Předzvěst zkázy v tu chvíli dostane jasnější kontury a film pádí k závěru, k němuž se přes několik dalších nevyslovených sviňáren (kauza morče a kuchyňský odpad) rychle přiblíží. Pak už zbývá jen ta krev. Rudá barva, v níž se hrdinka symbolicky koupe na samém začátku a jíž trpělivě odstraňuje ze svého domu, definitivně znehodnotí její život. Brilantně zrežírovaný film zdobí výkon Tildy Swinton a šikovný scénář, jenž dobře pracuje s přeskáčkovitou formou a náznaky osudové události. Démoničnost zrůdně inteligentního Kevina je sice vyšroubovaná ad absurdum, což trochu degraduje onen psychický teror, kterému podléhá Eva, nicméně zážitek to byl příkladně nehezký. (04.06.2012)

Konečně pořádné depresivní dramatická podívaná se skvělou Tildou Swinton v hlavní roli. Za tuhle roli musí být aspoň nominovaná na Oscara. Většině tady nesedí malý démon Kevin. Souhlasím jen v tom, že už od mala se choval přehnaně agresivně. Spíše bych bral, kdyby se agresivita projevovala až v pozdějším věku dítěte. Palec nahoru za vsunuté scény z minulosti. Člověk měl aspoň důvod neustále přemýšlet, co se stalo a následné vyvrcholení vás pravděpodobně dostane do kolen. Parádní kousek. (26.12.2011)

Takováhle deprese na vás dost možná dýchla naposledy u Requiemu za sen. Z filmu vyzařuje bezbrannost, lítost, ale zároveň neuvěřitelná síla. Po odkoukání si nejeden divák bude lámat hlavu, jak někdo dokáže vést takový boj jedince proti davu, ale neunavit se k smrti. Snímek ovšem zrežírovala žena a hlavní postavou je nešťastná matka, a tak je možné, že pánské publikum se nevcítí do vyčítavých pohledů Tildy Swinton jako jejich křehká (a po zhlédnutí ještě křehčí) polovička. (30.05.2012)

Mohl to být jeden z nejdrtivějších filmů, co jsem kdy viděl. Mohl to být film, který člověku naloží do mozku takovou nálož, ze které se nevzpamatujete ani za měsíc. Mohl to být film, o kterém by se mluvilo víc než o Class nebo o Honu. Jenže veškerá intenzita, napětí a síla filmu byla zpracováním a mnohými zbytečně zdlouhavými záběry utlumena takovým způsobem, že ten obrovitánský potenciál se zastavil na nějakých 75 procentech, a to jsem možná ještě mírný. Jak už jsem napsal: pryč se zbytečnými záběry, častěji volit hudbu a závěr ukázat jak se říká: ´´na plnou hubu´´. Přesto velmi aktuální téma, osobitě zpracované a geniálně odehrané. (22.06.2014)