Tajemné síly

Výjimečný film. Rozhodně to není žádný filmařský skvost; a politicko-propagandistická objednávka, na kterou dílo vzniklo, je také neoddiskutovatelná. Hlavní poselství filmu je vyšinuté, avšak vystavěné na skutečných zednářských pohnutkách a reáliích. Obraz politického kolbiště je s jistou dávkou naivity a zjednodušení obrazem skutečných principů, které ovlivnily řadu událostí (nejen) evropské historie. Odporné zednářské rituály jsou pravdivě ztvárněné. V tomto ohledu je film unikátní a jedinečný. V tom je jeho obrovská přidaná hodnota, jako takový je však bezpečně označen spikleneckými, nacistickými, paranoidními a jinými nálepkami, což jej činí lépe uklizeným než kdyby byl někde zavřený v trezoru. (30.03.2011)

Inteligentní a výřečný poslanec francouzského parlamentu je naverbován svobodnými zednáři (sedícími v tomtéž parlamentu). Jejich cílem je, aby své schopnosti využil ve prospěch této tajné (diskrétní) společnosti. Tento hraný dokument o rituálu zasvěcení a chapadlech, které zednáři rozvíjejí, je částečně seriózní, částečně karikaturou. Ve zkratce asi tolik: Mezi zednáře může vstoupit jen svobodný člověk dobrých mravů, aby se z něho stal otrok a sluha pochybných existencí a zločinců. Okultní síly nebo jen bezohledná honba za mocí, kariérou a penězi? (16.02.2014)

Po filmové stránce nevalná vichystická agitka proti "židozednářskému spiknutí". Děj je prajednoduchý - mladý nadějný poslanec je vlákán do sítí zednářské lóže, časem však prohlédne, že za všechen élend, který kdy stihl Francii, jsou zodpovědní jeho noví bratři, chce vystoupit a odhalit toto spiknutí, proto je naň spáchán atentát a umírá (téměř) v náručí snoubenky právě ve chvíli, kdy z nádraží vyjíždějí vlaky plné odvedenců na fronty II. světové války, za jejíž rozpoutání jsou samozřejmě zodpovědni zednáři. Děj je dosti řídký, a to dobrou třetinu zabírají scény přijímání adepta do lóže a jiné rituály. V intencích ideologie pronacistického režimu je parlament představen jako žvanírna (neprohlásil něco podobného Lenin?) ovládaná zákulisními piklemi (dnes v tomto schématu nahradili zednáře lobbisti). A samozřejmě se stále divákovi podsouvá to, že zednáře ovládají Židé, což je vypointováno závěrečným obrázkem démonického Žida na hořící zeměkouli a nápisem FIN zakomponovaného do Davidovy hvězdy. Inu, různé zakulisní spolky nepochybně šíbují mocně politikou, zde není paranoie nikdy dost, ale o jejich výhradním židozednářském původu lze s úspěchem pochybovat. Tam jsou hlavním pojidlem moc a peníze. Rasa, víra či příslušnost ke spolku jsou jen pojidla dodatečná. O zednářích moc nevím, jejich obraz v obecném povědomí kolísá od pokrokářů přes společenský klub po ďábelské spiklence, ale v jejich prospěch aspoň hovoří to, že byli pronásledováni kdekterým totalitním režimem. Taková prvoplánová agitka, kterou je tento film, se snad ani nedá hodnotit. (13.12.2014)

Výborné, snímek dostatečně výmluvný a srozumitelný i beze slov!!! Názorná ukázka toho jak v praxi vypadá a funguje takzvaná demo-kracie a parlamentarismus! Že je to jen prachsprostý podvod páchaný na národech! Skoro bych řekl, že známé zednářské heslo "Ordo ab Chao" (Řád z chaosu) je dnes ještě více aktuální než tenkrát! (22.10.2012)

Jedna z mála dochovaných ukázek Vichystické propagandy, vzniklé na přímou objednávku Goebbelsova ministerstva. Příběh je jednoduchý a zkratkovitý - mladý nacionální politik se v naději na kariérní postup přidává ke Svobodným zednářům, přičemž zjišťuje, že všechno je jen klam a šalba a následně mu jde o život. Snímek vysvětluje, co vedlo k událostem v předválečné Francii (Stavinského aféra, Daladierova rezignace), přičemž viníci jsou jasní - socialisti, komunisti, kapitalisti, parlamentarismus, tajné organizace a samozřejmě přízrak z nejděsivějších - lstiví Židé. Nejvíce se mi líbila práce se světlem - v přítomnosti Židů je nasvícení scény takové, aby by byl na zdi jasný obrys židovské fyziognomie. Na filmu je zjevné, že chtěli odkrýt všechny židozednářské rituály a tajná potřesení rukou, aby je zbavili jakékoliv aureoly tajemna ve smyslu "Poznejte nepřítele, bude pak méně nebezpečný." Inicializační rituál nového člena tak zabírá plnou třetinu stopáže. Poslední záběr je klasický - hořící zeměkoule, nad níž se zlostně tyčí věčný Žid a uchycuje ji do svých pařátů. ... Nebyli by to Francouzi, kdyby dělali, že taková kapitola jejich kinematografie se nikdy nestala, čemuž nahrává i fakt, že režisér, stejně jako scénárista s producentem Forces occultes byli po válce popraveni za kolaboraci a většina propagandistického díla se ztratila nebo byla zničena. Zdálo by se tak, že za války u nich vznikly jenom burlesky s natvrdlým Fernandelem ... (25.09.2010)