Le Havre

Aki Kaurismäki tentokrát trochu jinak. moje pocity po snímku byly takové rozporuplné. na straně jedné tu máme výbornou režii, skvěle zvládnutý střih a vedení herců a na straně druhé celkem klišé příběh a některé totální faily ve scénáři. Nechci je zde uvádět, abych zbytečně nespoiloval, ale konec byl pro mě až moc vyhrocený, kdy se pan režisér až příliš snažil vyždímat z diváka nějaké emoce. No nic. Pro mě celkem zklamání. (01.02.2012)

Aki mě zase dostal (ale to už se opakuji) Herci stojí na značkách a odříkávají svoje texty(Smoljak to plánoval, zde se to stalo). Nejedná se o tragedii ale není to komedie. V Le Havre v r. 2011 zase jezdí staré renaulty. Komisař, který několikanásobně zdůraznil, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví skutečně dokázal, že vyšetřuje zločiny, nikoliv daně a přistěhovalectví. To se u nás stát nemůže. Navíc si oblékl černý plášť a klobouk. A o paní Marxovou se nebojte....Všichni herci z geniálního Bohémského života (co nezemřeli) zestárli, přesto vás zaujmou, snad i dojmou. Politické to vůbec není protože trochu politické to je. (01.04.2012)

Pro me velke zklamani. Strasne plochy film s topornymi herci i scenarem. Az k placi byly nektere situace, ktere pusobily velmi umele, plus neprirozene chovani postav (jak kluk utika na nadrazi pred chlapkem, ktery na nej volal policii nebo setkani Maleho Boba se zenou v restauraci). K tomu zcela nevyuzity potencial pristavniho mesta Le Havre, myslim, ze jde poznat, ze film netocil francouzsky reziser. Nemit slabost pro evropsky film, mozna bych sel s hodnocenim jeste niz. (10.02.2013)

Snímek natočený ve stylu 30. let a s atmosférou staré Francie ala filmy Jacquese Tatiho přináší tuctový laskavý příběh o migraci, který právě díky osobité Kaurismäkiho formě získává uhrančivý rámec. Nedramatické scény okouzlují vnitřní tragikomičností a styl dávno vyšlý z módy (strnulé kompozice, znakovité herectví) získává v rukou režiséra poutavost. Příběh sice předkládá řadu dramatických motivů (nemoc ženy, chudoba rodiny, imigranti, hon policie na chlapce), ale právě díky zvolenému "old school" zpracování jsou všechny utlumeny a místo prvoplánové afektovanosti řady festivalovek zde v popředí stojí tragikomično rozehraných situací. Film vlastně předkládá témata jak ze současných festivalových filmů, ale zpracovává i řeší je stylem jak z melodramat 30. let, čímž jakoby poukazoval na okouzlující prostotu a bezelstnou naivitu starých časů oproti složitosti a odidealizovanosti dneška. (07.07.2011)

3,5*/5... Aki Kaurismäki nie je úplne môj favorit, ale týmto filmom si ma trochu "udobril". Svoje vlastné výrazové prostriedky a trademarky sú zachované aj v Le Havre, len k tomu pribudla väčšia ľahkosť, ešte väčší nadhľad, irónia a humor, ľudský rozmer a istá "rozprávkovosť". Neobvykle pozitivistické, ale táto poloha sa mi u tohto osobitého fína páči viac... (17.04.2012)