Lonely Hearts Club
Obsahy(1)
Přehoupl se 1968 rok a svět se - alespoň pro nás - začal nesmírně měnit. Málokdo asi čekal, že ta změna bude tak velká a tak zlá. Černá tušení se naplňují pomalu a každý si to své musí odžít. I Lukáš Knapp, dvacetiletý zpěvák a vůdčí duch bigbítové kapely Klub osamělých srdcí. Mladý muž na vrcholu svého mladistvého sebevědomí, které nepochybuje o správnosti toho, jak myslí a cítí, které necítí potřebu kompromisu s dobou, který chce žít v pravdě a pohrdá lží, začíná klouzat po spirálě, která se nevyhýbá nikomu a ničemu. Dokonce ani hudbě, kterou hraje a kterou vzývá. Skutečně je to příběh z doby, která za moc nestála, a která naopak mnohé z tehdy mladých stála všechno. Byla to doba, která i buřiče a svobodné duchy, jakým je nepochybně bigbítový hudebník, dovedla až na hranu jejich skutečné vnitřní odvahy, ale i lidskosti. Příběh spisovatele a scenáristy Martina Bezoušky z ranných sedmdesátých let, kdy se čeští a slovenští lidé teprve učili, co to znamená normalizace, natočil v převážně mlhami pokrytých severních Čechách režišér Petr Nikolaev s herci, jako je Václav Postránecký, Simona Stašová, Oldřich Vlach, Roman Říčař a mnozí další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (90)
Takových 50%. V podstatě takový klasický film "pro mladé" o prvních láskách a útrapách dospívání, zasazený do pro lidi zlé doby. Film byl o vzdoru mladého člověka proti systému a vlivu systému na jeho život. Když to trošku přeženu, tak by se dal příběh zasadit téměř do jakékoliv doby, protože mladí vždy proti něčemu vzdorují. Každopádně, film byl trošku podprůměr, co se děje týká, viz. výše zmíněno. Co ho ale zachránilo, byl závěr filmu, který měl obrovskou dynamiku, trošku i napětí, jak to vlastně skončí a hlavně, dal smysl a důraz tomu, o čem měl film být - a to o době, která byla. Nebýt toho závěru, hodnotil bych asi níže. Ale ten závěr film docela pozvedl a teprve v tu chvíli mi došlo, co co vlastně šlo a měl jsem dost nepříjemný pocit, jak to tenkrát chodilo. Škoda, že to přišlo tak pozdě. Howgh! ()
Byla to neskutečná hovadina, ale dal jsem tomu tři hvězdy kvůli sentimentální vzpomínce: "hrál" jsem v tom coby mánička křoví (když Kainarová před autobusem nadává fízlovi do gestapáků, tak "vyděšený" stojím za nimi). Točilo se to jedné říjnové noci roku 2009, dokonce tehdy i lehce spadl nějaký sníh, několik hodin jsem někde na okraji Prahy seděli v hospodě a čekali na scénu, kdy nás snbáci naháněli, přičemž někteří z nás u toho spali, a v komparzu byl i Jakub Zdeněk (Harry ze Zdivočelé země), jenž v té hospodě po nás somroval pivo. Od té doby o něm nemám valného mínění. ()
Zas tak hrozné to nebylo. Herecké výkony sice nemastné neslané, výprava hrůza (kdo proboha prosadil ty paruky?), hudba na úrovni pilotních zkoušek garážníků z úplně jiného soudku a času, co říct...do roku 1968 mi z toho zapadá opravdu málo. Je to špatně, film měl dokumentovat dobu nástupu normalizace, což se podle mne povedlo tak, že to nejspíš nikdo z mladší generace nepochopí. Jako značně učesaný retro snímek mi to pod vousy nejde už vůbec. Koukal jsem až do konce, ale spíše z nostalgie. Na druhou stranu díky i za takovéto nízkorozpočtovky, když si vzpomenu na nedělní večery u televize za komančů, to byly panečku jiné skvosty, tandem Buchvaldek-Švorcová a nedělní chvilka poesie předtím Pelikánová, brutal pastva pro masy :-) ()
Jedna scéna z Majora Zemana navodí bigbíťáckou atmosféru víc než K.O.S. Hudba Jiřího Chlumeckého s texty Pavla Šruta (v podání Romana Říčaře) je sice líbivá, ale do příběhu jaksi nezapadá. Škoda, že příběh tolikrát zbytečně odbočoval a ve scénáři bylo tolik vaty. Závěrečný dovětek působí vyloženě šablonovitě. ()
Nevěřil bych, jak může být dvaaosmdesát minut dlouhých. No, kluci, moc se to nepovedlo. Celý mi to přišlo děsně naivní. Márdi (San Piego forever!!!!) není sice herec, ale byl to můj důvod k tomu, abych na film koukal (to, že tam "hraje", jsem zjistil pět minut před začátkem filmu z fotek tady na csfd a rychle si překopal plány, abych se mohl dívat). Jinak mi to přišlo všechno nějak normalizačně sladký, takový Vyprávěj. A ten recitál na konci o sviních, co budou svině a tunelujou banky a lidech, co budou trpět pro svobodu a dělničit byl taky dobrej průser. Já teda tu dobu nezažil, ale takhle si jí nepředstavuju. Abych použil vhodná slova - myslim si, že bylo hůř. A Petrovi Nikolaevovi bylo zase líp, když točil o tom, že bude hůř. ()
Reklama