Viděl jsem ďábla

Na Ji-un Kima zrovna netrpim a ani tento snimek me nepresvedcil. Herecky je film spickovy, ackoli Byeong-heon Lee jakoby zustal trochu nevyuzity. Namet a scenar se potom veze na klasicke, korejske filmove dnes uz bohuzel skoro poze: "pomsta je ma!" . Na dane tema uz jsme z teto kinematografie videli dost jinych a pro me zajimavejsich snimku. Nepopiram, ze v polovine filmu dej zacne gradovat v momente kdy se dostizena zruda probudi s obnosem penez od sveho lovce. To byl opravdu konecne nejaky zajimavejsi moment. Jinak jsem se moc tesil az slasher skonci a zacne akcni cast, ta byli samozrejme natocena paradne. A Bittersweet Life zustava pro me reziserovim vrcholem. (29.11.2010)

Chytit a pustit. Chytit a pustit......“ Korejská filmová tvořivost na téma - ,,jak si hrát s psychopatickým sexuálním deviantem“. A jelikož dokonalej je i padouch, situace se může rázem změnit a z navoněnýho frajera je zasranej hlupák! Pomsta je prý jen ve filmech, ovšem v těch asijských bývá obzvláště propečená! ,,KDO SI MYSLÍŠ, ŽE VYHRÁL? UŽ MĚ ZABIJ!“ ,,NE, JEŠTĚ NE!“ A já souhlasím! Odplata, ve které jsou hranice nenávisti dotažený na samej vrchol nemá větší chybu. A až se Ti kluci korejský naučí větší stručnosti, zaplaví žlutá vlna také svět filmu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Baví mě naporcovaný ženský. 2.) Nemám rád rybáře, proto je dobře, když je to převlečenej řezník. 3.) Nevím, jak vytvořit úsměv na celej život. 4.) Kladivem zásadně mlátím do hlavy a do koulí (nejedná se o citlivé partie hřebíků). PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ **** (27.02.2011)

Korejský Bobby Sixkiller jako psychopatický sériový vrah, co svým jednáním stvoří de facto stejně ujetou Nemesis. Na temný thriller je to místy hodně pitomé, na cynickou hříčku na téma zmije násilí zakousnutá do vlastního ocasu se to zase bere příliš vážně (vysypaná hlava a urvaná rukojeť sekáčku budiž čestnou výjimkou). Krev se vypařuje jako voda, přeřezaná achilovka se staví na úroveň kuřího oka, rány do hlavy tupými předměty po sobě zanechávají následky podobné kousnutí vší, do toho několikadenní stávka korejských policejních složek a tradiční vyhlášení prvního povodňového stupně na jihokorejské řece slz. Jee-woon Kim je bezesporu talentovaný režisér umně pracující s atributy žánrů a explicitou, ale tahle notně přetáhlá hra na efekt nemá dost síly čelit vlastní banalitě. Někdy mám pocit, že zdejší hodnotitelé mají u asijské kinematografie na hlavě hrnec od kimčchi a dobře přes něj nevidí. Natočit políčko od políčka to samé Eli Roth ve slovenských „reáliích“, má to tady minimálně o 30 % míň.. (07.10.2016)

Velice příjemná korejská nadílka. Celkem jsem uvítal, že jsem se nepotýkal s problémem stejně šikmých tváří a výjimečně jsem se v postavách orientoval. Snímek plyne velmi pomalu a běžný bílý divák by určitě uvítal klidně i o 40 minut kratší stopáž. Nezanedbatelná část stopáže je zkrátka o ničem, abych pravdu napsal. Ale to by nebyla Korea, kdyby se snímek vešel pod dvě hodiny. Celé to bylo moc pěkně zahrané. Nemohu ovšem napsat, že jsem viděl známé tváře, přestože už jsem hromadu herců dle databáze v dost filmech údajně viděl. Násilí k vidění zase tolik nebylo, ale když už vykouklo, tak to obvykle za čekání stálo. Hra na vraha a jeho pronásledovatele byla dostatečně nápaditá a originální. S postupem času pomalu pevně vymezená hranice mezi dobrem a zlem slábla. Jižní Korea nechala v plné kráse vyniknout kvalitu svých policejních sborů. Od groteskního úvodu s vytracenou hlavičkou až po závěrečnou pronásledovanou ve stylu "hlavně pomalu". Občas atmosféru zjemnila nějaká ta vtipná momentka. Tolik typické pro Asii. Zkrátka se mi to celé líbilo. Momentálně mám od stejného režiséra v hledáčku Tale Of Two Sisters, takže pevně věřím, že si zase někdy udělám příjemný večer. (21.07.2015)

Dechberoucí thriller o tisícinásobné pomstě. Výkony dvou hlavních protagonistů jsou obdivuhodné, hlavně ve chvílích, když stojí oba tváří v tvář. Akční scény jsou nápadité, choreograficky skvěle zvládnuté a přehledné, brutalita nekorektní, ne však samoúčelná! Například taková scéna v taxíku vejde do dějin kinematografie stejně, jako ta s kladivem v Oldboyovi. Excelentní kamera a působivá hudba, dlouho na mě něco takovýho nezapůsobilo, prostě radost hledět a slyšet. Škoda jen té poslední třetiny, kde jinak strhující tempo malinko poleví. Dvě a půl hodiny je přece jenom trochu moc. Tak či onak, po Oldboyovi je pro mě tohle nejlepší korejskej "revenge" nářez. (03.01.2011)