Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Více politiky než akce a než života ve slamech Rio de Janeira. Hodně to zavání levicovými názory (volby nejsou potřeba, dosadíme si, koho chceme, a ten bude vládnout železnou rukou a nezkorumpovaně), které bych tvůrci přál, aby si na vlastní kůži nejprve prověřil v socialistickém Československu 50. let. Na jednu stranu chápu jeho kritiku zkorumpované společnosti, na druhou fakt nechápu jeho bezbřehé nadšení pro revoluci, jakou my jsme prožili v únoru 1948. Zkrátka - což panu Padilhovi nedochází - je to o lidech, ne o režimu a už vůbec ne způsobech volby představitelů. Protože kdo se dostane na místo představitele, zblbne a jde mu jen o prachy a o moc, ať je původně jakéhokoliv sociálního ražení. A historie se bude opakovat. (28.11.2019)

Ve dvojce není tolik akce jako v prvním snímku, děj se totiž přesunul ze slumů do vyšší sféry – do politického zákulisí. A z mého pohledu je to ku prospěchu věci! Nadporučík Nascimento byl odejit od své jednotky BOPE a byl uklizen na pěkné místečko kancelářské krysy. Ze své pozice ovšem proniká do špinavých politických her v Rio de Janeiru… A rozhodně se je na co dívat! (07.10.2011)

Skvělé pokračování. Hlavně technicky je to zvládnuté ještě lépe. Dostala mě scéna jak si kluci kopou fotbal a nad nima vyletí vrtulník a po schodech mašíruje BOPE a střílí dealery. Vizuálně perfektní. Jinak se film, ale zaměřuje na výše postavené zloduchy, než jsou kápové ve favelách. Slumy totiž přebrala policejní milice s podporou vlády, která tam rozjíždí mafiánský praktiky a vybírá výpalný. Přestřelky tam jsou stále, ale větší boj se odehrává v kanclech u odpolsechů a v soudní síni. Ale je to skvělej film. (13.03.2011)

Smutné, že se Padilhova radikální kritika systému okamžitě směšuje s fašismem a dalšími nelibými ismy. Tropa de Elite 2 je přesně ten typ akčního filmu, který v mainstreamové produkci je tak neuvidíme - že je systém zkurvený říká na plnou hubu, ukazuje to do detailu a jde tak daleko, že to nakonec nezamete pod koberec jako výplod vyšinutého hrdiny (Ctihodný občan), ale stojí si za svým plnou vahou své mocné vizuální muskulatury. Ta je greengrassovsky namakaná a ještě vycizelovanější než v případě jedničky. Neduhy jsou stejné: Padilha je brilantní stylista, ale horší vypravěč, takže kadence dialogů a příval informací jsou k zadušení a člověk nevládnoucí portugalštinou se v tom topí. Jinak ale po všech stránkách dotažený film, který je mi sympatický už tím, jak tvrdý a nesmiřitelný je. Spíš než fašismus se mi místy vkrádal pojem anarchie. Stejně jako v případě jedničky nemám s tím filmem jediný problém, už proto, že to, co vidíme, není občas v plné souladu s tím, co nám Nacimiento jako hlavní hrdina a vypravěč bručí ve voiceoveru. Netuším, do jaké míry film souzní s realitou současné Brazílie, ale nedělám si iluze, že by to byl jen a pouze radikální podvrh. Známe své Pappenheimské. (21.03.2011)

José Padilha zůstal svůj. Fašistický, militantní a mačistický. Nic nového pod brazilským sluncem. Tentokrát však v mnohem stravitelnějším podáni, protože tentokrát Padilha zamířil do nejvyšší politiky, ač jednou nohou stále zůstává ve favelach na úpatí Rio de Janeirskych kopců. Avšak svými šovinistickymi názory se netají ani podruhé, jen je akcentuje mnohem více v politickém kontextu. Což je pro mě přeci jen o píď přijatelnější. Po filmařské stránce máloco vytknout, jen ten otravný voice-over naznačuje, že pán režisér není zase tak dobrým vypravěčem, jak se může zdát. A co je pro mne překvapením, toť jak moc se tvůrci dokázali vzdálit všem neduhům mainstreamové akční produkce. Klobouk dolů před jinak žalostně nesnášenlivým filmem. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Leni Riefenstahlova konečně našla svého pohrobka. (14.10.2010)