Chladna zrána

Další Drhovo povedené dílko. Jeho oblíbený filmový jazyk ve stylu "hraný film (téměř) jako dokument" zde dosahuje světové úrovně - těžko budete ve světovém kině hledat něco podobného. Skvělý herecký ansámbl, kde vlastně každý z herců je v čs. filmech dosti vzácný/neokoukaný. Dášu Neblechovou jsem poznala před mnoha lety osobně při mém pobývání v Plzni. Hálovou mám také velmi ráda, ale zde, chudák, vyfásla opravdu doslova úděsnou a těžko uvěřitelnou roli frigidní (?), s prominutím, krávy, která se chová ke svému muži-vojákovi na opušt´áku hůře než k hadru na nádobí a pro mě to byl ve filmu nesnesitelně rušivý element.  Osobně si něco takového vůbec nedovedu představit, ale i takovéhle tupé jalovice se mezi námi děvčaty občas (nebo dokonce často?) najdou. Mladý Ivan Urbánek je moc hezký a v jeho profilu jsem nenašla film "Holka na krátkou trať", kde také hraje. (31.08.2023)

Snaha o napodobení formanovsko-papouškovsko-passerovské novovlnné poetiky 60. let je do očí bijící. Ale nějak to není ono, dialogy, ať už napsané nebo improvizované, nejdou do kýžené hloubky. A totéž platí o herectví jako celku, je to všechno takové přibližné, nedotažené. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1982. (27.02.2021)

Strrrrrrrrrrrrrrrrrašně nerad bych dal mým oblíbeným Brňanům to nejhorší hodnocení, a tak rychle hledám nějaké plusy. Lehké to tedy není. Ony jsou to vlastně takové drobné příhody, bez nápadu, nedotažené a v podstatě bez legrace. Já se tedy nesmál. Aničku bych liskal po tej hubě nevymáchanej, a tak mne vlastně napadá, že tam nebyla jediná, mně sympatická postava, která by nějak vyčnívala. Tak že by plus paní Gollové? Jenže ta zde neměla prostor. No nic. Kdo chce bít psa, hůl si najde, kdo chce dát plusové hodnocení, musí umět najít klady. Tak za mne tedy jen jeden, a to taková ta domácí venkovská atmosféra. Ale jinak musím přiznat, že to byla blbina. Volné pokračování ve filmu "Radostné udáosti" (04.02.2017)

Prý příběh o spalující touze! Pokud ano, tak ta touha je vyloženě jednostranná, protože manželka tedy moc touhou nehořela anebo měla fakt dobrý mimikry. Každopádně tohle je Drha ve své anarchistické podobě. Chvílemi to totiž působí tak, že nechal herce, ať si dělají co chtějí a pak to nějak sestříhal. Kvality Radostných událostí to sice nedosahuje, ale pár highlightů se tu najde (společné vaření, scéna odchodu do hospody...) a královnou je samozřejmě Dáša Neblechová, která v jedné ruce drží cigáro, v druhý kafe a se svými kily navíc za mohutného vyfukování kouře irituje svoje okolí kecama o tom, jak má "nemocné srdíčko". Pro mě velmi silné tři hvězdy. (27.09.2017)

Alfred Jarry ČST  Drha přišel se svým diptychem ve špatnou dobu. Kombinace satiry, naivního, dada a absurdního umění zažila svůj vrchol ke konci šedesátých let dvacátého století. O jednu generaci později již byli diváci jinde. Druhá vlna, sice mnohem slabší a vyvolaná především touhou poznat Havlova absurdní dramata, přišla zase zhruba o dekádu později. Přesto zůstává Drhovo solitérní dílo dodnes živé. A bohužel spolu s tím i dodnes nepochopené. Skvostný pohled cynického pozorovatele na několik dní života jedné rodiny, jejíž chod nabourají rovnou dvě mimořádné události v podobě návštěvy kamarádky a opušťáku syna, je postaven především na vycizelovaných dialozích a náramně zdařilých hereckých výkonech Gollové, Neblechové a Řeháka. Gollová v roli babičky je pouze vtipnou glosátorkou jednotlivých situací, ovšem Neblechová je přímo jejich tvůrkyní. A to tvůrkyní zcela mimořádnou, která si nic nezadá s čelnými představiteli britské školy suchého humoru. (04.08.2023)