Honzík

Hned na začátku mne vytočila ta hnusná kakofonie pazvuků. Pak mne naštvalo, že to začíná od konce. Herci i herky to flinkali, jak to šlo, dějově to bylo pod psa a o scénáři ani psát nebudu. Když se něco zajímavého dělo, bylo to natočeno jako vedlejší a nepodstatné. A to mne také štvalo. A ten konec… (13.02.2018)

Za zmínku stojí snad jen Erik Pardus v roli novináře a Gustav Husák na stěně. Kritika byrokracie téměř kafkovská... (05.02.2018)

Tak komu patřím? Těm nebo onem? Příslušné orgány mlčí a dávají ruce pryč. A tak musí nakonec zakročit na vlastní pěst sportovní redaktor, aby se vlastně vypátrala pravda. Slabý příběh, kterému hodně sráží z kvality neustále dokola probíhající koláž. 15% (11.02.2013)

Mnoho otců, málo mám... Tolik lidí se pere o jedno mimino, a to je v některých scénách nahrazeno panenkou! Nějak se mi nechce věřit, že v té době bylo něco takového možné, obchod s dětma jako v Americe. A to v době sametové! Nakonec se stejně člověk nedoví, komu to mimčo zůstalo – a jestli vůbec zůstalo, když se s ním ten kočár tak šíleně převrátil. Ale hudební složka hezky dramatická. V závěrečných titulcích se uvádí 1990 (tady 1991). (30.01.2013)

Scénář ucházející, herecké výkony přiměřené. Snímek může sloužit jako pedagogická ukázka zpackané režie. Aneb jak zabít film! (27.10.2014)

Pěkně rasový podtext na 180 rodin v kraji připadne ročně tak 40 dětí především cikánečků,vietnamců a občas nějaký černoušek . Ošklivě řečeno maximálně kvalitní děti na adopci jsou tak 2-3 . Jaké barvy tyto 2-3 kvalitní děti asi jsou ?? :-) (12.05.2018)