Sherlock Holmes: Hra tieňov

Sherlockova hra stínů ve mě evokuje pocit, že Guy Ritchie se definitivně zaprodal zábavnímu průmyslu, nedočkáme se nápaditého scénáře, absurdního humoru ve znatelném množství, ani jiskřivé, vtahující zápletky. Děj se snaží působit megalomansky, jenže není schopen vzbudit patřičný divácký zájem - Moriarty je nevýrazná karikatura a jeho ďábelský plán je pro nás vzdálený a neosobitý. Film je spíše sled poměrně dynamických a dobře natočených scén, ve kterých se za každé situace snaží bavit Robert Downey. Jako povrchní, odpočinková zábava to stačí, občas uvidíme pěkné zpomalovačky, efektní bitky a do toho nějakou geniálně promyšlenou vychytávku. Ano, takový film nenudí, ale jméno Sherlocka Holmese si zasloužilo víc. 6/10 (02.05.2012)

|| Scenár: Kieran Mulroney, Michele Mulroney / Podľa námetu: Arthur Conan Doyle | Hudba: Hans Zimmer | Produkcia: Joel Silver, Lionel Wigram, SUsan Downey, Dan Lin | Distribúcia: Warner Bros. Pictures | Štúdio: Village Roadshow Pictures, Silver Pictures | Rozpočet: 125 miliónov $ | Tržby: 534,848,418 $ || Teraz, keď je už na svete paralelne s americkou filmovou sériou aj novodobé britské seriálové prevedenie, majú Ritchieho Hry tieňou neobyčajne ťažkú prácu ustáť kritiku a podržať si sympatie fanušíkov asi najobľúbenejšieho detektíva fiktívného charakteru. Tá z kráľovstva mu totiž šlape poriadne na päty. Svojou celovečernou štruktúrou má obrovský priestor na prehĺbenie charakterov a vzťahou, a svojské zasadenie do súčastnosti robí dielo divákovy bližším a chápateľnejším. Je veľmi pravdepodobné, že Ritchieho autorská skupina britskú verziu neprehliadla, a pobrala z nej malinké esencie, ktoré sú poznatelné síce len máličko v Tieňohre, ale v porovnaní s filmom z 2009 sú cititeľné. Naopak, seriál s Benedictom Cumberbatchom v hlavnej úlohe z 2010 je dielom vo vlastnom vesmíre, neovplyvnené predošlími spracovaniami. Pravdepodobne ani jeho vznik nebol vyvolaný kôli Ritchieho úspechom, nato boli štrukturálne a prevedením príliž nápadité a šikovné, aby boli vytvorené behom roka. Mimo toho je ale Sherlock Holmes: A Game of Shadows pre mňa lepším dielom od Ritchieho než jednička. Všetko klape, film má tempo, napätie, hudba ladí do filmu neuveriteľným spôsobom (ajkeď Zimmer buď nevedel v akých častiach európy sa budú jednotlivé hudobné formy objavovať, alebo dávajú ešte zložitejší dôvod, prečo sa Don Giovanni hraje v Paríži, a videňský valčík vo Švajčiarsku - tento zámer som neodhalil - no zámer to určite je, pretože motívi sa objavujú pri nástupe jednotlivých miest). Každopádne, choreografia bitiek, akčných a spomalených scén je šikovná, a určite som sa nenudil, ako sa to viackrát stalo u jedničky. Ale nakoniec, a to sa nestíham opakovať: Každý dojem z filmu závisí od aktuálneho fyzicky-psychického stavu diváka. Dnes som bol v pohode, zajtra už možno nie :) (05.05.2012)

Scénář je spíchnutý horkou jehlou a má jen pár opravdu vynikajících momentů a konflikt obou velikánů není patřičně prokreslený. Pořád je to ale zábavná prohláškovaná jízda s vynikající vizuální stránkou. Efektní zpomalovačky jsou přesně tam kde mají být a berou dech. Scéna s "Jeníčkem" v lese nebo závěrečná konfrontace (efektně přetransformovaný závěr jedné z nejdůležitějších povídek) jsou jednoduše boží. Příběh je ale strašně schématický, honička střídá bitku a na pořádnou osudovost není moc místo, přitom materiál tu na ni je. (11.01.2012)

Kdokoliv tvrdí, že je Sherlock Holmes: Hra stínů nedivácký film, asi nikdy žádný nedivácký film neviděl. To už bychom mohli za nedivácký film považovat asi úplně každé dílo, které si trochu víc, než je obvyklé, pohrává s rozvržením syžetu a fabule, ať už tak činí naprosto zbytečně, jako třeba v The Social Network, nebo to má naopak určitou funkci, jako třeba v Občanu Kaneovi. Hra stínů samozřejmě naprosto ve všech ohledech odpovídá postupům uplatňovaným Hollywoodem již několik desetiletí, Hollywood ostatně málokdy vyprodukuje něco, co by se tamější tvorbě výrazněji vymykalo, a tento snímek není žádnou výjimkou. Divák se konec konců dočká odpovědi na všechny své otázky (ne, že by to bylo v Hollywoodu nutností, to není, jen reaguji na domněnky o nediváckosti filmu). To pochopitelně neznamená, že je scénář bez chyb a nikde nedrhne. To bohužel také ne. Hlavně u postavy cikánky (Noomi Rapace) je cítit, jak moc je její postava v celém filmu nadbytečná a "uplatnění" se dočká až v samém závěru - do té doby má sloužit jen jako potěcha pro oko mužského diváka. (10.03.2012)

První díl holmesovské série od Guye Ritchiho (ale ano, čekám ještě nějaký ten díl navíc, producenti jsou patřičně namlsáni) se mi strefil do nálady a ocenil jsem moderní akčnější styl, herecké obsazení a vzájemnou chemii filmových postav. Potíž je v tom, že druhý díl naplňuje očekávání v tom smyslu, že je tam všeho tak nějak víc, tzn. víc akce, bombastičnosti, humoru, ale bohužel nikoliv bezprostředního, spíš trochu nuceného, a hlavně je to film tak nějak prvoplánový a neodpovídající ani tak vnitřní logice, jako spíš účelovosti. Kdopak frčí z dnešních mladých hereček? Noomi Rapace si udělala jméno na Miléniu, tak ji tam strčíme a nebudeme si dělat hlavu s tím, že je obsazená proti svému hereckému typu do komediálně laděného blockbusteru. Právě její postava cikánky je typickým příkladem toho, jak nefunguje chemie mezi hlavním mužským a ženským hrdinou. Taková Rachel McAdams byla typově obsazená přímo dokonale, je to přesně ten druh femme fatale, která s vámi dokáže příjemně flirtovat a zároveň vašemu nejlepšímu příteli lije jed do kávy. Kelly Reilly jako novopečená životní partnerka doktora Watsona je sice obsazena výborně a její postava má obrovský potenciál, který by mohl být založená na kontrastu mezi počestnou viktoriánskou ženuškou kladoucí si za cíl navářet manžílkovi, starat se o jeho šatník a ostatní životní potřeby, zatímco je nucena tlakem okolností čelit nejobávanějším zločincům své doby. Jenže téhle možnosti scénář vůbec nevyužívá. Chemie mezi hlavními partnery Holmesem a Watsonem je sice přenesená i do druhého dílu, jenže se tak nějak utápí v bombastické výpravě, v neustálých přesunech sem a tam, které mnohdy nemají ani oporu v logice vyprávění, zkrátka a dobře připomíná to některé pozdější bondovky i se všemi jejich neduhy. V jednotlivostech sice dokáže Guy Ritchie překvapovat, ale jako celek mi Hra stínů přijde jednoznačně jako krok vzad. Pryč je industriální retro, atmosféra viktoriánské Anglie a návaznost na literární postavu Sherlocka Holmese je opravdu mizivá. Hra stínů je ideální pro někoho, kdo si chce jen tak propláchnout mozek nějakým velkolepým blockbusterem s velkorysou výpravou, než pro někoho, kdo si zakládá na chytré filmařině a jemných finesách režie i herců. Takový Stephen Fry je spíš trapný než vtipný, Jared Harris v roli hlavního záporáka se sice snaží, ale ono to je těžké, když nemáte čím překvapovat a jak tahat diváka za nos. Akce i Sherlockovy schopnosti jsou z mého pohledu tak přepísklé, že i v rámci žánru, kdy se pohybujeme někde v mantinelech vytyčených kdysi Indiana Jonesem, je to příliš a připomíná to spíš některé komiksové postavy, než člověka z masa a kostí. Celkový dojem: 45 %. (07.01.2012)