Červená kapela

Postmoderní ironie ještě nepřišla do Severní Korei, ale Mads Brugger ano. Zatraceně chce ten týpek spáchat sebevraždu? To by si skoro divák myslel, když dělá humor v KLDR, předstírá být překupníkem diamantů v Ambasádorovi a vyšetřuje konspiraci Apartheidu v Cold Case Hammarskjöld. Skupina Red Chapel jede udělat dadaistický dánský humor v národním divadle našeho slavného vůdce Kim Jong Ila. Její součástí je kytarista Simon a autista Jacob. Právě vyhrocený vztah mezi Madsem a Jacobem je podle mě nejzajímavější. Mads ho dotlačí hrát představení pro režim, který handicapované masově vraždí, jen aby ukázal korejské zlo. Jacob si postupně začíná uvědomovat, co vlastně svým vystoupením podporuje a je naštvaný jak na režiséra Madse, tak na celý režim v KLDR. Na režim, který lidi bere jako pixely na obrazovce propagandy. To vše a více asi v nejvíce černohumorném dokumentu o návštěvě "té jediné" Korei. (18.05.2021)

,,KOMEDIE JE SLABÉ MÍSTO VŠECH DIKTATUR…“ /// Dva korejští Dánové (nebo dánští Korejci…) + mozek projektu, vyrazej na kulturní misi, která má vodhalit nepoddajnou krásu diktatury, plnou zvláštně přitažlivý, démonický a perverzní vzájemnosti (hmm, zvláštní myšlenka…). Jednoduše řečeno – kulturou proti totalitě. Utvořej divadelní skupinu Rudá kapela (jasan, hledej symboliku šmudlo…), ve který postiženej Jácob plní funkci Trojskýho koně, a to jejich divadlo je … jak to jen slušně … prostě trapárna, takže se ani domorodcům (jako Korejcům) nedivím, že to chtěj vylepšit. Ale to vlastně zapadá do konceptu ukázat, jak jsou jeblý (Korejci). Baví zejména exkurze, ale když voni všechny návštěvy voděj na stejný místa. Chlapci tady aspoň projevujou nějakou snahu o symbolismus, a abych nebyl za kreténa – pár ftipnejch situací vykouzlej. Ovšem tahle cesta přes divadlo k politický satiře je krkolomná a ve finále nejvíc pobaví samotný autory, kteří by se mohli zamyslet nad tím, jak je možný, že ti Korejci jsou lepší herci než voni. (Asi proto, že neustále hrajou vo život… takže to funguje!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chystám se do Severní Koreje a přemejšlím, kam mě asi tak vezmou… 2.) Zjistím, jak si žijou handicapovaní v KLDR. 3.) Thx za titule ,,retkvi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (03.03.2014)

Moc pěkný dokument o tříčlenné expedici + kameraman do KLDR, kde chtějí nechat místním ochutnat trošku dánské kultury. Mají připraveno absolutně debilní až urážlivé komediální divadelní představení. Není tedy divu, že mají Korejci obrovskou touhu ho celé předělat, aby vyhovovalo režimu. Co si tedy Dánové připravili je kompletně škrtnuto a hraje se podle korejských regulí. Vzniká tak dokonalá sebereflexe a Korejci si tak nevědomě podkopávají nohy. Jeden z herců je tak trošku retard, kterému není absolutně rozumět, takže ve své dánštině má jako jediný právo říkat, co si v danou chvíli opravdu myslí. Vážně moc pěkný pohled pod kůži korejské diktatury, která opravdu nahání hrůzu. Všemožné oslavy tamějších nesmyslů, kdy se naplní lidmi jindy absolutně prázdné město vážně pozvedne chloupky po celém těle. Režimu se zcela dokonale vydařilo vygumovat kompletně celému obyvatelstvu hlavy. Především režisér vážně ví co chce a nebojí se v KLDR napáchat i pár velmi vtipných eskapád. Já se bavil a tím nemyslím pouze bavení ve smyslu smání se. (11.09.2014)

Mads Brügger je manipulativní maniak a nápad na uspořádání divadelního představení "zboudilých korejských bratrů" je šílený. Ale ani zdaleka ne tolik, jako pohled, který vrhá na režim drahého vůdce Kim Čong-ila. Jacob je spastik (trpí poškozením svalového systému, takže není schopen dobře nejen artikulovat). Paradoxně díky jeho postižení je jediný z týmu, který může volně reflektovat své názory ve spastické dánštině (které rozumí pouze jeho kolegové). Snaha korejců o využití herců k propagandě svého vůdce se obrací proti nim, aniž by si to uvědomili. (24.01.2012)

Snímka, odhaľujúca slabiny (silu?) režimu a silu (slabiny?) filmových vyjadrovacích prostriedkov. S humorom a napätím pracujú tvorcovia tak obratne, že intenzitu zážitku neviem prirovnať k žiadnemu z dosiaľ videných filmov a musím priznať, že až pri sledovaní Červenej kaplnky som úplne pochopil, ako môže na perách zamrznúť úsmev. Výborne zmontovaný materiál ohromnej sily. A že je pomerne jednostranný? Ako by mohol byť iný? (16.09.2010)