Submarino

Smutný film, plný tutlaného vzteku a potřeby úniku do bezstarostně návykové blaženosti (drog, násilí). Kdyby se mě někdo zeptal, jestli se mi to celé nezdálo až příliš bezvýchodné a urputně depresivní, bez váhání odpovím, že ne. Předložený příběh působí realisticky i v případě, že ten váš nemá s něčím obdobným ani namátkovou podobnost. Samozřejmou složkou takto ledově účinkujícího snímku je herecké obsazení, nad kterým není možné pochybovat, a úsporně přesná režie. 85% (26.11.2010)

Deprese. Prázdnota. Sklíčenost.. Dánské drama o dvou bratrech, kteří jsou traumatem z dětství poznamenaní na celý život. Nebylo mi jich líto, protože je sice pravda, že minulost se na člověku podepíše, ale to není žádná omluva. První polovina dost nuda, druhá už o něco lepší - nejlepší je na tom ale ten mrazivý, beznadějný konec. Přesto bych od severského dramatu čekala víc, než jen melancholii čišící z obrazovky. (10.05.2013)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. (27.04.2015)

Nemôžem uveriť tomu, čo som práve videl. Ide o vrcholne krutú, ťaživú a depresívnu bombu! Chápem pomerne nízke hodnotenie, toľkú dávku depresie a sociálnej bezútešnosti nedokáže stráviť každý, film už prekročil isté hranice únosnosti a tak sa to môže odzrkadliť aj na nižšom hodnotení. Akoby sa človek filmu podvedome bránil, zároveň nie je jedno v akom duševnom rozpoložení sa snímok pozerá. Čakal som pecku, Vinterberg – majster severskej drámy, nikdy nesklame, ale niečo tak šokujúce a strhujúce som nečakal ani v tom najbláznivejšom sne. Neverím, že Submarino nechá niekoho chladným (pokiaľ nejde o človeka empaticky nulového). Je ikonou všetkého, čo v drámach hľadám, hlavne v tej severskej. Už prvé minúty ma svojou úzkosťou a bezútešnosťou priklincovali na stoličku, ihneď sa dostavil taký pretlak emócií, ktorý ma totálne ochromil a až do konca nepustil. Pri výborných drámach príde obyčajne až pri konci, tu som však nemal žiadnu šancu, prišlo to hneď a veľmi tvrdo. Studený, typicky severský filter farieb všetko ešte znásobuje. Vinterbergova krutá, depresívna ruka prešla mojim telom ako nôž maslom, chytila srdce a celý čas ním kmásala aby ho potom na konci odhodila ako handrovú bábiku. Na konci nezostane nič, len veľký smútok a ťaživá úzkosť. Jedno viem iste, po veľmi dlhom čase bol v mojom pomyselnom rebríčku najlepších drám z trónu zosadený Requiem za sen (2000) a nahradený týmto severským klenotom. Bude veľmi ťažké nájsť niečo, čo sa tomuto aspoň trocha priblíži. Na záver snáď len toľko, nezostáva nič iné iba vstať, v duchu zatlieskať a pokúsiť sa ten smútok predýchať. Film nie je pre každého, citlivejším povahám to zošrotuje vnútro ako malinu. BRAVOOOO, pán Vinterberg, ste kráľ! (03.08.2014)

Dalsi vyborne drama z nevysychajici severske studny. Velmi depresivni film, ktery me zaujal svou chladnou atmosferou, hereckymi vykony a osudem dvou bratru z kodanske periferie. Miluji filmy s minimem postav a zdanlive jednoduchym dejem a snad nikde na svete neplati tak jako ve Skandinavii, ono "vytriskani z minima maximum". Submarino me natolik zasahnul, ze si ani nejsem jisty, zda ho chci jeste nekdy videt. Vinterbergovi se po Rodinne oslave podaril natocit dalsi skvost. (05.02.2012)