Deň zrady

Abychom zajistili vítěství svých ideálů, musíme je před tím zradit. Jednoduchá myšlenka, perfektní obsazení a režie (Clooney je strašně super ve střídání poloh, Hoffman úplně minimalistickej, za Goslinga pláče sklo od auta...), hodnocení stojí a padá na tom, zda vám to stačí a 3 jsou pro mě stejně obhajitelné jako 5... Michael Clayton mě ale nějak chytil víc, netuším proč. (23.12.2011)

Pracovat pro budoucího prezidenta, nebo pro přítele? Být poctivý a upřímný, nebo lstivý a zákeřný? Riskovat volební vítězství, nebo vyhrát za cenu toho, že nabídnete post ministra spravedlnosti osobě, kterou nemůžete vystát? Tyto a další otázky si v Ides of March kladou členové Morrisovy volební kampaně. Volební kampaně, kde se každý prohrešek trestá, sebemenší chyba se oplácí vyhazovem, neloajalita bodnutím do zad a na pokus o odstranění se odpovídá vydíráním. I přes vznešené politické cíle jde totiž každému primárně o sebe a svou kariéru a mají-li během pochodu do cíle být zničeny životy jiných, budiž. Zní to zajímavě? Nejsem si úplně jistá. Pokud totiž nejste nadšenec do zákulisní politiky a nebaví vás sledovat, co se děje před tím, než politik vystoupí na podium a pronese nějaký projev, pak na velké vyžití asi rovnou zapomeňte. I přes obrovský potenciál totiž Ides of March není ničím jiným než dalším rutinním, zapomenutelným příběhem o prohnilosti politiky, který mě za sto minut nedokázal ani rozesmát, ani dojmout, ani rozčílit, ani nadchnout. Prostě se jen skrz fiktivní postavičky snažil vyprávět o povaze současné politiky. Což je sice hezký krátkodobý cíl, v nějakém trvalém měřítku je to na mě ale přece jen trochu málo. (29.10.2011)

George Clooney opět ukázal že umí a to jak před tak za kamerou. Nemám jediný problém si jej představit jako prezidentského kandidáta. Ten chlap to prostě s lidma umí. Tady navíc k sobě získal objev roku 2011 Ryana Goslinga. Je s podivem jak si tento ještě donedávna ne moc výrazný herec dokázal ukrást v posledním roce všechny filmy v nichž se objevil jen pro sebe. Den zrady se rozhodně moc líbil. Zákulisní praktiky, špinavé dohody a v neposlední řadě pomstychtivost dokáží solidně zamíchat kartama. Více filmů s takto zajímavým scénářem. (06.01.2012)

Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 (02.01.2012)

Všudypřítomný politický marasmus v elegantním balení Goegre Clooneyho, který i z takovýho opruzu, jakým je americký paritní systém, dokáže udělat záležitost poutavou a do jisté míry i napínavou. Koho obecně politika nezajímá, bude se asi nudit, kór s Clooneyho jemnou, citlivou režií, pomalou kamerou a poklidným scénářem. Jak už je taky jeho zvykem, herci jsou pečlivě vybraní a ve formě, což filmu dodává punc čtyřhvězdičkáče, no doporučovat ho obecně nikomu nebudu. 70% (05.05.2014)