Deň zrady

Nemohu se stát americkým prezidentem, neboť nemám pečlivě zarovnaný účes, dokonalý chrup, opálenou pleť, neumím lhát a nehodlám se vzdát zbytečnosti zvané sociální cítění. Také by tuto funkci patrně neměl zastávat masový vrah a já bych skutečně nedokázal první den kampaně nepostřílet svůj volební štáb plný ulhaných chytrolínů. Tento snímek sice nenabízí o moc víc, než ono známé, že naivkům s rovným hřbetem nedoporučuje dělat vrcholnou politiku osm ze sedmi nechtěně těhotných stážistek, ale ono nezaškodí si občas připomenout deformaci charakterů vládnoucích elit. (07.10.2012)

Realistické politické drama čelí vždy nelehkému úkolu, a to jak rozestavit figurky na šachovnici, aniž by při tom divák usnul, ba naopak, aby jevil zájem a byl plně ve střehu, až se začně mohutně šachovat. Den zrady využívá charismatické herce, zejména excelentního/excelujícího Ryana Goslinga, intriky a čestnost podivně se překrývající s křivostí. Přesto je třeba připustit, že z první poloviny spadne čelist asi jen málokomu. Promyšlenost scénáře se začne na plno projevovat až v polovině druhé, vše do sebe zapadne, pointy krásně vyplují na povrch a z filmu se stává velice trefná rekonstrukce reálného politického světa. George Clooney nenatočil žádnou nadčasovou bombu, úrovně povyku vyvolaného Duelem Frost/Nixon nedosáhne, ale mě uspokojil v podstatě stejně dobře (resp. chvalitebně)! 7/10 (02.01.2012)

Další z řady filmů, které na půdorysu dramatické atmosféry amerických prezidentských voleb rozehrávají úvahy o morálce, loajalitě a odpovědnosti. Známá pravda, že jedna chyba přitahuje další a na jednu malou zradu se nabalí sněhová koule narůstajících nemravností, které jsou k neunesení, se zde zobrazuje naprosto věrně a uvěřitelně. Děj se odehrává prakticky pouze mezi pěti postavami, což film činí příjemně přehledný a soustředěný. Faktograficky je zajímavý vhled do prostředí týmu poradců, který je méně známý než svět samotných prezidentských kandidátů. (05.07.2012)

Na Den zrady jsem koukal dvakrát. Po druhé hlavně proto, že jsem chtěl zjistit, zdali mě tenhle film skutečně poprvé nebavil nebo jsem ho jenom pořádně nevnímal. A musím říct, že i když má příběh opravdu hodně do sebe, nemám náladu koukat na to, jak to vypadá v české vládě, kde zrada a pomsta je na denním pořádku snad každé politické strany. Herci byli skvělí, o tom žádná. Ryan Gosling byl dokonce i boží. Nic to ale nemění na tom, že tahle politická lázeň mi opravdu neměla co říct. (24.12.2012)

Mám rád nabubřelé, politické žvanivky, protože se u nich nádherně usíná i bez hypnotik. A úplně nejradši mám ty, které mají naprosto originální a neotřelý děj! Vždyť o unylé házení hoven mezi zaoceánskými republikány a demokraty a píchání stážistek bychom snad jinak v žádném filmu ani nezavadili!!!! A přitom obsazení to má takové, že má jeden chuť vrátit děcka do dělohy, nechat si přišít kundu a poslat do Hollywoodu žádost o registrované partnerství. To by se ovšem božský Džordž nesměl rozhodnout pro kariéru profesionálního nudila! Kdyby dál zabíjel upíry v Kozatém tornádu nebo dělal Piss na Balkáně, koupil bych si od něj i ten zasraný kávovar, kterým si teď chudák musí přivydělávat na chléb náš vezdejší, aby po točení takových sraček nechcípl hlady. A to ani nemluvím o opětovném plýtvání mým milovaným panem Goslingem! Nechápu, proč byl zrovna za tohle nominovaný na tu Zlatou zemegulu. Vždyť tu absolutně nemá prostor rozbalit své genitální charizma a celý film se pouze tváří jako štěňátko, kterému cigoši sežrali maminku!! (20.12.2011)