Milosrdné lži

Celá parta se jako každý rok chystá na dovolenou k moři na východ Francie. Přípravy ale naruší nemilá událost - jeden z nich, Ludo, je těžce zraněn při autonehodě. Zbytek party řeší zda dovolenou zrušit, přesunout na později či co. Nakonec se shodnou, že v tento okamžik Ludovi nemohou pomoci, a k moři společně odjedou. Tato dovolená ale bude rozhodně ta, na kterou nikdy nezapomenou... Když jsem se asi po dvaceti minutách filmu podíval, že mne čekají ještě více než dvě hodiny, zježily se mi vlasy hrůzou. Říkal jsem si - tohleto ne-e. Ale postupem času jsem jak filmu, tak i celé partě přicházel na chuť, a ke konci jsem měl dojem jako bych je znal odjakživa. Někdo může namítat, že se většina z nich chovala jak sebestřední bastardi, ale nechováme se sami taky tak? Spousta více či méně milosrdných lží nás provází dennodenně - a kdo říká že ne, ať hodí kamenem (nebo jak se to říká). Každopádně se mi na film moc docela dobře koukalo, jen samotný závěr (ač jsem jej - bohužel - dle textu distributora - očekával) mi moc neseděl. Fakt jsem moc chtěl aby tento film skončil nějak hezky. Fakt jo.. (28.09.2012)

Když se chce, tak to jde aneb Frantíci vždycky uměli nejlíp. Hořkosladká komedie s bezva mňůzik a nepřehlédnutelným jižanským šmrncem. Troufám si tvrdit, že název filmu je dost zavádějící - těch lží bylo prachbídně málo. Trošku (velká) škoda, že oscarový herec Jean Dujardin měl roli neroli (fuj a fuj a fuj). 80% (13.07.2012)

Tak zde bude nutností vydržet, jelikož takový film nelze zkrámovat za 90 minut, to jsem pochopila i já. Dříve, než jsem se stačila hlouběji ponořit, frflala jsem na typické omlaskávání francouzských lící, čekajíc, že bude následovat hlubokomyslné skřehotání (původní znění :-)) o jídle, pití, světových názorech a sexuálních orientacích - moc mně do tohoto očekávání nezapadal chudák Ludo a jeho nehoda, často jsem na něj zapomínala - zrovna tak, jako jeho přátelé. Nakonec se však dovolená několika starých známých pro mě stala filmovým pohlazením, u kterého jsem si báječně odpočinula, přesto, že jsem byla zatěžována problémy každého z nich, které stále častěji prořezávaly uvolněnou atmosféru letní přímořské selanky. Krásně předvedeno, jak rádi se zabýváme malichernostmi, jak lehce zapomínáme na to, co nás tíží, co nám není příjemné, co zatěžuje naši představu průzračné bezstarostnosti, bez kalících elementů, jako je těžký stav někoho, ke komu máme hodně blízko. Je nám to líto, ale přesto se raději sobecky šťouráme ve vlastních, mnohem méně důležitých nezdarech, tápáních a ohroženích, možná, abychom pro svou dušičku zlehčili ty opravdu osudové a životně důležité, které se ovšem nedějí nám - probudit a semknout se dokážeme až při ztrátě nejvyšší. Ale stejně je fajn, že i když jsme každý tak jiný, přece dokážeme žít vedle sebe a odpustit si navzájem - přes všechny ty lži, neupřímnost a falešný stud, a to, myslím, chtěl snímek právě sdělit. Velkou zásluhu na příjemném pocitu z celého filmu je třeba přiznat hercům, jimž vévodí chápavá, zadumaná, vláčná a okouzlující Marion Cotillard, chodící nerv François Cluzet a zamilovaný Benoît Magimel, a v neposlední řadě vynikající výběr prázdninově odlehčené hudby. NEJKRÁSNĚJŠÍ SCÉNY: Hřbitovní a pařížská okenní. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA: Dívej se na mě, když na tebe řvu!! :-) (11.04.2012)

,,NEJHORŠÍ ZE VŠEHO JE, ŽE LŽETE SAMI SOBĚ. KAŽDEJ Z VÁS. PODÍLÍTE SE NA SVÝCH LŽÍCH. A ŘÍKÁTE SI PŘÁTELÉ? CO JE TO PŘÁTELSTVÍ? NECHAT KAMARÁDA V NEMOCNICI, PROTOŽE JE VAŠE DOVOLENÁ DŮLEŽITĚJŠÍ?“..... /// To jsou moji kamarádi (zdravíčko jim dobře slouží - jako by říkal chudák Ludo, kterej nemá po setkání s auťákem tolik štěstí). Ten dělá to a ten zas tohle, ten píchá tu, ta líže tady,.... to je pan hoteliér a tohle rejža. A všichni dohromady tvořej partu. Za 2a půl hodiny musím tyhle týpky (a týpice) poznat dokonale (říkám si...). Kdyby ne, tak je něco špatně. Zvlášť, když z víru velkoměsta vyrážej na venkov. Čekám psychologickou hru plnou vypjatejch situací, tlupu charakterních (ale spíš bezcharakterních) lidí, ale voni jsou v podstatě normální! (nebo je můj život zvrácenej a patřím mezi ně?) Maj svoje problémy – to zas jo! Chlapi maj chlapský starosti, holky holčičí, kdo je sám je smutnej, kdo žije rodinným životem... tak vlastně taky. Řešej svoje dospělácký bolístky a člověka potěší, že v tom není sám. PŘETVÁŘKA A KAMARÁDSKÁ FALEŠ je podaná jen tak nějak artově(?). Dejte mi mega a ukážu vám snobismus (nebo hajzla?), že by Stanislavský ( ten s tou metodou...) valil bulvu! Tady, kdyby jim ten člověk neřekl, že jsou zhejčkaný (teplou vodou) a rozmazlený (radiátorem), tak ten film trvá věčně (a já bych nemohl napsat komentář...). Pro mě bohužel jen film s dramatickým nábojem VLASTNÍCH problémů, utápěním se v malichernostech (tedy řešením pičovin) a s pocitem, že lidi zapomněli, jak se má žít. Takhle poskládaný ty věci nefungujou! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si (hovno si myslím – jsem přesvědčenej!), že NAŠE parta je ta nejlepší! 2.) Zjistím, jak by mohl vypadat můj pohřeb. 3.) Thx za titule ,,kratas86“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (09.03.2012)

Francuzsky film,ktory je jasne zamerany na vztahy medzi ludmi,tu ide konkretne o skupinku priatelov traviacich spolu dovolenku,komedia je to len tak z lahka,ako drama to funguje hlavne na zaciatku a na konci filmu,kde je to velmi smutne,no zaroven pekne,herecky je to zvladnute dobre,obsadenie je sympaticke,hudba je super a celkovo som spokojny,za mna pat hviezdiciek...:-) (10.07.2019)