127 hodín

Danny Boyle se pomalu stává evropským (nadsázka jak hrom) Tony Scottem...a předvede cestu, kterou by si každý sebestředný chlap tohoto světa měl projít a uvědomit si, o čem je život. Ta osudovost (zase?), průhlednost konceptu (holt předloha) a délka ve výsledku vůbec nevadí, protože na ně nemyslíte a necháváte se unášet one-man-show Jamese Franca a jednoho velkého kamene. Je skvělé, že si Danny své filmy tolik užívá (a s ním i divák), obarvuje a stříhá je velmi agresivně a nebojí se obětovat někdy až klišovitý obsah skvělému celku. Pět hvězd to nebude, ale jedna úžasně uvěřitelná a intenzivní scéna ten film posunula do těžko zapomenutelné roviny. PS(spoiler): proč během závěrečných titulek neběžel zrychlený sestřih nahraných záběrů původního Aarona?:( (13.01.2011)

V podstatě jedno obrovské zklamání a pro mě i docela velká nuda. Snad poprvé v životě jsem měla opravdu nutkání jistou pasáž filmu přeskočit, protože byla opravdu odporná - něco takového se mi nestalo ani u těch nejhorších béček. Audiovizuální stránka je sice pěkná, i James Franco hraje výborně, ale to je v podstatě asi tak všechno, co mě na tomhle filmu zaujalo. Nedokázal udržet mojí pozornost a každou chvíli jsem doufala, že konečně Aaron udělá to, co udělat musel a já budu mít klid, protože to jeho utrpení se opravdu nesleduje dobře (brrrrrr a fuj a ještě teď mám husí kůži). Možná to byl záměr, ale takový film přece nemůže nikoho těšit sledovat a upřímně mi trochu uniká to velmi vysoké hodnocení ze všech stran. Z riskujícího frajírka bez sebemenší sebezáchovy tady udělali hrdinu a všichni tleskají. Holt ty američany někdy asi fakt nemám šanci pochopit... Dodatek, aby náhodou nedošlo k mýlce - nepřijde mi divné to, co Aaron ve volném čase dělá, to se mi naopak líbí, ale to, že přestože si za to, co se mu stalo, v podstatě mohl on (nikdo nevěděl, kam šel, neměl u sebe ani pořádný nůž a hlavně šel do pustiny zcela sám), tak je v tomhle filmu považován za obrovského hrdinu a to je to, co prostě nedokážu pochopit. (16.01.2011)

Danny Boyle zraje jak víno a po velmi strhujícím snímku Milionář z chatrče, přichází s další nadílkou. Tentokrát z prostředí skal a drsného Utahu. Strhující příběh, který lze sledovat jen s jedním nádechem. Výborná kamera a vynikající výkon Jamese Franca (životní role). Velice originální 94 minutové napětí v řemeslné slasti. (10.02.2012)

Zajímalo by mě, jak velká byla Aronova bolest. Franco mně totiž připadá, jako by mu ruka uvízla v kalhotách a ne, že ji rozdrtil balvan. Příběh mě ale vtáhl tak moc, že jsem ani nedutal a čekal jak to dopadne. Závěrečná hudba byla tak výborná, že sem se u toho třepal jak nějakej malej pes. A teprv asi po minutě, kdy jely titulky jsem konečně zavřel pusu. (20.01.2011)

127 hodin utrpení se tu kříží se 127mi hodin oslavy života. V televizi, na internetu, v novinách...všude se setkávám se zmarem, zvráceným osudem, smůlou a neštěstím. Všude k mně přichází zprávy o tom, jak lidi vzdávají svůj život, jak nechtějí žit, jak přemýšlí nad špatnými věcmi a jak se ty špatné věci dějí a noviny o nich píší. Pořád a dokola se tak setkávám s negativními informacemi, které špatně působí na mozek. Možná ne pokaždé, ale jednou za čas to prostě dolehne. A pořád dokola! Jenže potom příjde Danny Boyle, chvíli před Oscary mi ukáže film, který vypráví o pravém opaku a já na poprvé nevím, co si o filmu myslet. Teď už to vím. Lépe natočenou oslavu života jsem ve filmu prostě ještě neviděl, jestli jsem vůbec někdy nějakou viděl, protož zmar a prohra si to čoudí ke dveřím každého z nás ze všech směrů. Danny Boyle je pan režisér a mám strach, že to s těmi Oskary bude mít nesmírně těžké. Podle mě by si ho tento film zasloužil daleko více, než Milionář z chatrče. Rozhodně Vás překvapí například fakt, že film není točen a la home-made, ale právě naopak naprosto regulérním způsobem. Jo...a závěrečný výběr skladby? Nádhera, která se z filmu nezapomíná a v tomto případě se naopak ještě hodněkrát připomene. Nádhera! Dost možná už teď film roku. (31.01.2011)