13 zabijakov

Krvavý a veľmi dobre natočený film, ktorý nevyvrcholí v závere ako drvivá väčšina filmov, ale už vo svojej polovici. Takú dlhotrvajúcu krvavú filmovú bitku som ešte nevidel. Osobne mi sadla aj historická doba posledných pravých samurajov a jediným záporom bolo snáď len to, že som film nevidel v lepšej kvalite... (28.05.2011)

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)

Souhlasím se Segrestorem, první polovina filmu byla k uzoufání nudná a od záměru to vypnout mě odrazovala jen hudba, která byla velmi, velmi dobrá. A tak jsem se útrpně prokousávala dějem s mnoha podobně znějícími jmény a extravagancemi jednoho urozeného , sadistického zmetka až konečně bitva přišla a to jsme byli někde jinde. Absolutně naturalistické, bez všech příkras, kdy vzduchem zní svistot mečů a potok a tráva zrudly krví. Skvělá práce kameramana, ovšem za tu ukrutnou rozvleklost to víc jak tři hvězdy nebude. To si ti stateční, padlí samurajové vlastně nezasloužili. (25.10.2014)

Ambiciózních "Třináct statečných" v krvavě asijském stylu předkládá masivní bojové a vyvražďovací scény. Ty režisér Takashi Miike spustí až po patřičně napínavých a patřičně dlouhých přípravách. Druhá polovina filmu je jen samá akce. Vloudily se do ní ale i povědomé a několikrát viděné filozoficko-politické myšlenky o semknutosti feudálního asijského státu. Někomu bude připadat, že to Miike přehání, jinému, že trefně uhodil katanou o hlavičku. Kdo nemá rád emočně vypjaté herecké scény, odsekne jednu hvězdičku. 7/10 (14.07.2011)

Krom pár okamžiků zbytečného CGI je 13 Assassins bezchybným remakem dokonalého originálu. Miike neměl skutečně co vylepšit. I třeba akční scény, které ne vždy "zestárnou" nejlépe Eiichi Kudo v roce 1963 zvládl takovým způsobem, že dodnes patří k těm nejpovedenějším v celém samurajském kánonu. Miike si tedy na finální megasouboj aspoň nechal ještě víc prostoru a vše natočil neméně působivě. Kôji Yakusho je nejlepším japonským hercem současnosti - o tom žádná - tato hlavní role charismatického samuraje mu ale obzvlášť sedla. Jeho přítomnost ve filmu pro mne naplno ospravedlnila existenci tohoto sice velmi povedeného, nicméně trochu zbytečného remaku. (12.02.2016)