Boy

Tady bych skoro upřednostnila drama víc než tu komedii, vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení a přiznávám, že sama nevím kam ho pořádně zařadit. Babička odjede a nechá o samotě hromadu dětí a starejte se. Pak přijede táta pošuk a sebou přiveze další dva. A tím začíná příběh o velkém a malém Alameinovi, který je místy silně absurdní a místy zoufale smutný. Někdy stačí k radosti jen prskavka a obyčejné mléko. Na co mikrovlnka, před kterou stojí jedno mrně s ovladačem na telku ? Zasekla jsem ve stejném momentě jako malý šogun, když jel s celou tou pošahanou bandou jednou večer domů. Celou dobu jsem to brala s určitým nadhledem, ale tohle jsem nedala. Kluci a vůbec všechny ty děcka hrály výborně a na konci při závěrečných titulkách si to teprve trochu užily, ten taneček byl skvělej. Za Leaf jedna hvězda dolů. Ale ten potenciál........? - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Tenhle film má nepochybně svoje kouzlo a pokud bych to bral jen podle dětských představitelů, neměl bych vůbec žádných námitek. Je to správně dětsky naivní, nedopělé, prostě přesně na pomezí toho nejhezčího věku, kdy člověk chvála bohu nechápe v životě zdaleka všechno. Jakmile se ale objeví dospěláci, tak mi tenhle komediální žánr nějak začíná dost vadit a nakonec je z toho čtyřka opravdu jen silou vůle. Trošku zdramatizovat tu druhou půlku a byla by to senzace. Asi se bude muset chudák Dwejn dát i na scénářinu a ukázat těm Samojcům, jak u nás v Miami natočit úplně cool film. Hned zítra jdu na to! (21.04.2015)

„Ty lžeš, jako když tiskne! Tvůj táta není v žádný cizině. Sedí v base, protože kradl!“ - „Sklapni, Kingi! To nevíš.“ - „Vím, protože sedí na stejným bloku jako můj táta.“ - „Už ne. Utekl.“ - „Jak?“ - „Vykopal si díru pod plotem.“ - „A čím jako?“ - „Lžičkou.“ Boy je svůj, spolu s ním i všechny ostatní postavy (každá nějak divná) a vlastně i celý film. Především hlavnímu hrdinovi musíte fandit. Má „originální“ způsoby balení (projížďka autem, koukání do „bedny“, aportování, romantické vyznání), umí mistrně (rozuměj zcela zoufale) napodobit Jacksonův styl tance (asi geny od podobně nadaného otce), zvládá si sám vyrobit cucflek a nosí ten nejvíc „cool“ účes. Ostatní protagonisté se také vyřádili, nejvíc ale asi sám režisér v roli otce. Celý tenhle film je hodně bizarní, tragikomický (pohodový i smutný) a povětšinou jsem se u něj bavil. Svéráz Waititi u mě tedy i počtvrté za 4*. „To bylo super! A o tom to je, hoši, nebo ne?“ - „O čem jako? Vždyť nám nakopali prdel! - „Co blázníš, kámo? Taky jsme jim rozdali pár dobrejch ran.“ - „Třeba jak jsi mu srazil botu nosem?“ (14.07.2019)

Waititiho mám fakt hodně rád a rozhodně nemůžu tvrdit, že by mě Boy výrazně zklamal. Úvodní představovací sekvence je úžasným dokladem toho, že Taika umí diváka hravě přenášet do nitra dětské fantazie jako málokdo jiný, a celý příběh je důležitým vyjádřením osobitého filmaře o prostředí, v němž byl nucen vyrůstat. Stranou od Michaela Jacksona a Hulka, jen ve společnosti chudoby, vlastních přátel a vlastní nedotknutelné představivosti. Ale jakkoli scénář všechny významné motivy dobře zaklapává a rozvíjí, nedaří se mu ani vyprodukovat uvěřitelné postavy, s nimiž se dá ztotožnit, ani přesvědčivě sloučit dětskou naivitu a humor s hořkou sociální výpovědí. V součtu všeho velmi zajímavá a originální podívaná, k níž budu vždy zpětně hledět s respektem, ale znovu raději sáhnu po veselejších a vyrovnanějších kouscích Waititiho tvorby. 70% (05.12.2017)

Boy velmi těží z dvojího pohledu na příběh. Jednu stranu pohledu nabízí Chlapec, tedy hlavní postava, a jeho kamarádíčci, zatímco druhý zprostředkovává v menší míře několik vedlejších jedinců. Divák, jakožto vševědoucí pozorovatel, má možnost sledovat názory obou stran zároveň. Mezitím co se plátně odehrává, díky Chlapcově interpretaci a naivitě, radostná událost (návrat otce k rodině), publikum si uvědomuje nešťastnost celé této situace a vnitřní zranitelnost sympatických hrdinů. Ačkoli se nejedná o příliš inovativní přístup, nelze mu upřít v jeho jednoduchosti výbornou funkčnost. Zvlášť, když je poměrně vtipným způsobem zdvojnásoben (Rocky). Jako jednohubka docela dobré, ale kvůli slabé přidané hodnotě a odmítnutí vybočit z vyšlapané cestičky bych si přeci jen nepřidal. (26.03.2011)